Román Půjčované manželky 11 erotické povídky

Ráno ve Vlastíkově ložnici

Druhý den probudilo Janu sluníčko. Tam, kde nebyl závěs zatažený až k oknu, svítilo do kousku ložnice, a to na probuzení stačilo.
"Hmm," zavrněla Jana a otevřela oči, "já spala jak zabitá."
Odhrnula přikrývky a nahá si klekla na posteli. Aby viděla ven. Nezakrytou částí okna se zvědavě zadívala do zahrady.
"Fakt je tu hezky," prohodila polohlasně, "dalo by se sem jezdit jako na chatu, na víkendy."
Položila se zpátky do postele a vydechla: "Asi mě budou bolet třísla, ten mi dal... Je docela čipera na svoje roky, a kde je? On už vstal?"
Jana lehce rozevřela nohy a prsty obou rukou začala zkoumat svůj poševní vchod. Přizvedla hlavu a vydechla: "On mě roztáhl! Kolikrát jsme to vlastně dělali?"
Právě v tu chvíli vešel do ložnice Vlasta se snídaní na podnosu. Vykulil oči na rozevřenou Janu. Zalapal po dechu a zasípal: "Teda Janinko... Tohle, to je krásné ráno."
Jana prsty trošku otevřela svůj vchod.
"Jsem po včerejšku... roztažená," zaculila se.
Vlasta odložil na stolek tác se snídaní a klekl si před postel.
Natáhl se k Janě a s upřímným obdivem zašeptl: "Jani, ty máš tak krásnou kačenku... Víš takovou... Je vidět jak o sebe pečuješ... Já... Chceš to pofoukat? Co kdybych tě vylízal?"
"Hmm tak jo, něžně, ano?" usmála se Jana a uvolněně se položila.
Ještě trochu rozevřela stehna, ale to už se mezi ně přitiskl Vlastík. Ruce prostrčil pod jejími stehny a pevně sevřel její pas. Docela chtivě nebo až hladově začal olizovat klín, vylizovat štěrbinu mezi stydkými pysky až to začalo mlaskat.

Jana zavzdychala slastí, ale šeptla: " Ooh, já se otočím a kleknu si, takhle by mě po včerejšku začala bolet třísla."
Vlasta pustil její pas a díval se, jak se Jana přetočila a zvedla své boky. Uviděl klín i zadeček a opravdu otevřený poševní vchod se zčervenalými stydkými pysky. Teď už celý lesklý, ulepený.
Vtom zadrnčel zvonek od dveří!
Jana sebou leknutím až trhla a Vlastík zaklel: "Sakra! To je soused!"
Pleskl se dlaní do čela a spustil: "Já idiot, já na něj zapomněl, chce půjčit pilu, Jani, já to vyřídím, hned jsem zpátky.
"Já se tak lekla," odfrkla naštvaně Jana a otočila se k podnosu se snídaní.
Začala jíst, ale nestihla se ani napít ze sklenice džusu, když se ve dveřích znova objevila Vlastíkova hlava.
Nervózně se usmál a zahuhlal: "Jani? Jak bych to řekl... Ten můj soused, on by tě rád viděl."
"Co?!"
"On mi nevěří, že jsi skutečná, že sem přijela tak krásná ženská."
"Tys mu o mně řekl?"
"Mně to vyklouzlo a on se začal ptát, zlobíš se, Jani? A mohl by se podívat? Víš, aby mi věřil, abych nevypadal, že jsem si to vymyslel."
"No teda," Jana zakroutila hlavou a klekla si na posteli, "když už o mně ví, ale musím si něco vzít na sebe."
"Jani ty jsi zlatá! Tak přijdeš do předsíně?"
"Ano, vezmu si jen župan."
Vlasta se šťastně rozzářil a zmizel. Jana na sebe natáhla froté župan a podívala se na svůj klín.
"Mam si vzít kalhotky?" zašeptala, ale mávla rukou, jen se zabalila a vyšla z ložnice.
"Jej," vyhrkla překvapeně.
Už hned za dveřmi uviděla Vlastíka vedle statného muže s milýma očima. Zřejmě jí šli naproti. Těch očí si všimla hned, protože jimi na ní zíral, jako na nějaké zjevení. Vlasta se jen pyšně šklebil.
"Co to... Tys nekecal! Jak... Kdes našel takovou kočku?!" zasípal jeho soused.
"Dobré ráno," pobaveně pozdravila Jana.
"Ježíš, promiňte, dobré ráno, já jsem Luboš, já... nevěřil Vlastovi, on tak básnil, ale vy jste opravdu ja