Román Půjčované manželky 14 erotické povídky

Dášina svatba

Onen velký den přišel a opět to byla událost pro celou radnici. Nevěstu přivezl Pepé ve své audině a hned, jak Dáša vystoupila, pouta🡕 la pozornost. Nejen zářivě bílou barvou šatů, ale celým svým vzezřením. Blonďaté mikádo měla sčesané za ouška, snad aby se tak víc hodilo k šatům. Tento účes, doplněný drobnými, bílými kvítky, opravdu připomínal starořeckou kněžku. Nejvíc ale pohledy všech přitahoval výstřih, nebo spíš to, co odhaloval. Byl široký, do vé, ve stylu starořeckého, ženského oděvu, ovšem končil až na bříšku. Takže Dášina ňadra byla z poloviny odhalená a byla nejen krásná, ale každý mohl vidět, jak i pevná. Bylo totiž naprosto zřejmé, že pod šaty🡕 nemá podprsenku. K jejímu půvabu přispěl i nechtěný ruměnec, který zbarvil její tváře. Dáša samozřejmě viděla, kam a jak moc všichni koukají. Sice se usmívala a zdravila hosty, ale pospíchala dovnitř, do radnice. Tam se schovala v přípravné místnosti, aby počkala, až bude čas a za zvuku svatebního pochodu vejde do obřadní místnosti. Dovnitř ale nakoukla Táňa. Snad chtěla ještě domluvit detaily nástupu. Zůstala ovšem hledět na nevěstu a s upřímným obdivem zvolala: " No Dášo! Ty šaty🡕 jsou... úžasné, vy jste vážně, jak modelka! Hezčí nevěstu jsme tu určitě neměli!" "Ó děkuju!" zašvitořila Dáša, děkuju, Táňo, vy... taky vypadáte úžasně! Já vás znám jen v kostýmku ale v těch šatech🡕 jste fakt krásná." "Jé Dáši děkuju," rozzářila se Táňa, která asi takovou pochvalu od nevěsty nečekala, "nebudeme si tykat, když už jste ta naše?"

Rychle přistoupila k Dáše a vzala jí za ruku. Objala jí, až Dáša znova zčervenala. Ucítila totiž dotek jejích větších prsou a její ruku lehce přitlačenou na svém ňadru. Jako kdyby Táňa snad chtěla pohladit její prs. Ta se ovšem tvářila jakoby nic a vesele prohodila: "Tak hodně štěstí a spokojenosti do manželství!" "Děkuju, moc," vydechla Dáša a malinko se usmála, asi jí potěšilo, že už i Táňa se s ní chce přátelit. Samotný obřad vypadal spíš jako módní akce🡕 , zahájená příchodem půvabné nevěsty. Vešla v těch moderních šatech🡕 , připomínající oděv starořeckých kněžek, jen delších a nahoře víc otevřených. Nebyla to prostě ta zažitá barokní princezna. Navíc, Dášina odhalená ňadra byla největší ozdobou a atrakcí. Dva přítomní fotografové očividně nevěděli, co fotit dřív. Především, když se před oddávající Táňou s havraními vlasy, ve svátečně tmavých šatech🡕 obepínajících její zralou, kyprou postavou, sešla Dáša ve své róbě a atraktivní, blonďatá svědkyně Jana. Na oběd se Dáša už převlékla. Snad proto si jí ani nikdo nevšiml, když vyšla z plného sálu na chodbu za Janou.

"Jani? Máš chvilku?" zastavila jí. Jana se otočila a usmála se na novopečenou nevěstu: " Jasně! Já jen..." Mávla rukou k toaletám. Dáša k ní přistoupila a tlumeným hlasem začala: "Já nechtěla před lidma a v práci už vůbec... Jani, tvůj muž říkal Frantovi o těch vašich výměnách?" Co?!" vyhrkla Jana a její úlek prozrazoval, jak jí otázka nepříjemně zaskočila. "Já nevím, co mu řekl," rychle vysvětlovala Dáša, "ale určitě o těch inzerátech... kde se hledají ty páry..." Jana se dívala na Dášu stále polekaně a červená v obličeji. "Možná mu o vás nic neřekl," snažila se jí Dáša uklidnit, "ale kde se hledají ty inzeráty, to ano..." Podívala se na Janu nejistě a vyhrkla: "Franta mi navrhnul to samé, tu výměnu." "Fakt?" šeptla Jana. Dáša přikývla a tiše začala vysvětlovat: "On mi chce udělat radost, chce, abych si užila něco hezkého, něco extra, u moře, ale sám tam nechce, k moři a letadla nemá rád..."

"Ano, to vím," přitakala Jana. "Tak vymyslel, nebo přišel s tím, že bych letěla k moři s jiným mužem! Já myslela, že je to nějaký jeho známý, ale je z těch inzerátů a o těch mu asi řekl Pepa... Je trochu i podobný Pepovi." "Jó?" přeci jen se usmála Jana. "Ano, Franta mi to tak i říkal, prostě chtěl někoho seriozního a na úrovni, staršího radši, čekala jsem, že to bude někdo, jako on, ale je podobný spíš Pepovi." Jana přikývla a zvědavě se podívala Dáše do očí: "A jak to tam budete... ty s ním něco...budeš mít?" Dáša zavrtěla hlavou: "Záleží na mně, jak já budu chtít... On chce doprovod, aby neletěl sám, někoho atraktivního a to mu stačí. Kdyby něco bylo, Františkovi to nevadí. On ví, jak jsem chtěla na Krétu, ale jemu se nikam nechce. Já si to mam užít a co se tam stan🡕 e, má zůstat tam, říkal." "Aha... To zní dost... velkoryse, ale asi rozumně," přitakala zasněně Jana.