Román Půjčované manželky 7 erotické povídky

Oběd s Františkem a večeře s otcem

Zatímco Jana s Pepou trávili společné líbánky s novými přáteli, na městském úřadě Dáša bojovala s novými povinnostmi. Šla zrovna na oběd, zamyšlená a trochu posmutnělá. Občas zdvořilostním úsměvem odpověděla na obdivné pohledy kolegů, zvlášť těch starších. Slušelo jí to. Měla žluté letní šaty🡕 , které se hodily k jejím světlým vlasům. S krátkým rukávkem, nad kolena a elegantním páskem🡕 . Jejich úzký výstřih sahal až k okraji bílé podprsenky. Na nohou měla lodičky stejné barvy, jako pásek🡕 .

Vešla do moderní, bufetové jídelny a zamířila rovnou k pultu se saláty. Za ním, z druhé strany, se vynořil František a galantně pronesl: "Vy si, Dášo nemusíte hlídat postavu, podle vás by mohli dělat sochy."
Dáša se polichoceně rozzářila, ale její úsměv najednou zamrzl. Všimla si, kam Franta kouká. Do výstřihu, přímo mezi její ňadra.
"Ale v práci dělám zmatky že?" prohodila.
"To je ten začátek, jste tu pár dní!" povzbudivě odpověděl František.
"Někdy si fakt připadám, jako ten neplavec, co ho hodí do bazénu," pokračovala Dáša, "nevím hned, co dělat, nechce mi to myslet..."
"Nesmíte, Dášenko myslet na všechno najednou! Říkejte si: Jedno po druhém, jedno po druhém. Časem už odhadnete, co je nejdůležitější... Můžeme to probrat, odpoledne, nebo vás můžu pozvat na večeři?" Franta se nejistě podíval na Dášu a snad aby to zamluvil, nebo vysvětlil, rychle pokračoval, " vyřešit to urgentní, pak to méně urgentní, postupně, ne vše najednou..."
"Jé děkuju," zas polichoceně zářící Dáša ho přerušila, "dnes nemůžu, slíbila jsem našim, že se u nich zastavím, taky mě pozvali na večeři, mamka dělá jahodové knedlíky."
"Aha, tak tomu se nedá konkurovat, knedlíky od maminky..." trochu nuceně se usmál Franta, " tak to nemusí být hned, dneska, můžeme třeba jindy."

"Ráda, " zaculila se Dáša, ale František se zamračil.
Vytáhl z kapsy saka vrčící telefon, podíval se na něj a vydechl: "No vidíte, dělám vám přednášky, jak se má řešit vše postupně a sám se ani nenajím. Musím běžet, tak dobrou chuť."
Nervózně se usmál a i s obědem na tácu rychle odešel.
Byl už večer, když v jednom rodinném domku, v kuchyni u stolu Dáša odložila příbor a spokojeně vydechla: "Hm, to byla mňamka."
Všimla si ale, že otec, sedící naproti, se tomu ani neusmál. Vstala, pomohla mamce uklidit nádobí do myčky a posadila se zpátky ke stolu.
"Co je tati!" zasmála se, "tváříš se, jako bych něco provedla."
Otec zavrtěl hlavou a prohodil: "Jak je v práci?"
"Fajn," nuceně se usmála Dáša, "jen s některými kolegy vyjít... je těžší. Hlavně kolegyněmi."
"Říká se, nebo slyšel jsem to, že prý chodíš s tím Frantou s tím šéfem služeb?"
"Vždyť o kolik je starší? Kolik mu vůbec je?" přidala se její mamka.
"Ale né," zasmála se Dáša, on se mi dvoří, to ano a já za ním chodím, když si nevím rady... Ale nechodíme spolu..."
"Že je starší, vůbec nevadí!" ozval se otec, "u staršího aspoň ví, na čem je, ten se už nezmění, a kdyby to s ní myslel vážně, tak proč ne!"
"Ale o tolik starší?" ozvala se maminka, "jinak má táta s těmi nevyblázněnými chlapy pravdu, tenhle by tě už asi nepřekvapil."
"A postaral by se o ní, je zabezpečený!" dodal rázně otec.
Na Dáše bylo vidět, že neví, co na to říct, ale ozval se její telefon na stole.
"To je Jana, musím to vzít," vydechla Dáša.
"Ona volá v pátek večer? A říkala jsi, že je ještě na dovolené ne?"
Dáša už otce neslyšela, i s telefonem vyběhla z kuchyně do předsíně.
"To je nějaký workoholik ta Jana, nebo co?" prohodila její mamka a podívala se na svého muže.
Z předsíně totiž slyšeli svou dceru, jak do telefonu přislíbila, že v pondělí přijde do práce už na šestou hodinu.