Román Půjčované manželky 8 erotické povídky

Pondělní ráno s Janou a odpoledne s Františkem

Jana se boky opírala o kancelářský stůl a na přicházející Dášu vesele zvolala: "Dobré ráno! Paní asistentko. Chtěla jsem si společně vše projít, dřív, než přijdou ostatní. Co se přihodilo, co je nového, jestli něco nehoří, ale vy jste to vše zvládla!"

"Asi jsem měla štěstí," usmála se Dáša, "ale moc přátelské prostředí tu nemáte."
Jana se překvapeně podívala, odpoutala se od stolu a obešla ho. Mávla rukou a opět s úsměvem prohodila: "Až odejdu, bude s tebou chtít přátelit každý. Jej, nevadí tykání? Co kdybychom si tykali? Navrhnu Pepému, abys byla stálá asistentka místo mě. Všechno tu klapalo, zvládlas to... A k tomu přátelskému prostředí, přítele sis prý našla, i ke mně se doneslo, že ses sblížila s Františkem."

Dáša překvapeně rozevřela oči a vydechla: "On byl jediný, kdo mi pomáhal, asi se mu líbím, ale nic víc..."
Jana si sedla za stůl a naklonila se k Dáše: "Já to chápu, taky mam pro Františka slabost, je tak galantní, jemný vid, takový ten džentlas, ale když něco chce, jde si zatím, to už jsem poznala. Jen jsem se s ním nějak minula a tak jsem s Pepou. Já vím, že jsou už starší, ale víš, proč jsem s Pepou? On je ten domov, spolehlivý, klidný. Já chci své hnízdečko, a to Pepa je."
"A jak jste se měli, na líbánkách?" zeptala se nesměle Dáša.
Jana zčervenala. Podívala se Dáše do očí a lehce poklepala dlaní na stůl, aby si také sedla.
"Líbánky... To bylo teda něco," vydechla tiše, "Dáši, nikomu to neříkej, ani Táně, i když jsme kamarádky."
Znova se na Dášu váhavě zadívala, ale spustila. Očividně se chtěla někomu svěřit: "My se tam seznámili s jedním párem. Oni prak🡕 tikují ty výměny partnerů... zkusili jsme to s nimi..."
"Co?!" vydechla Dáša, "tu výměnu? A to se vám líbilo? Jaké to bylo a co Pepa?"
"Úžasný," usmála se Jana, "takhle vášnivě mě dlouho nikdo nepomiloval, fakt. On byl asi trošku na to... úchylný. Bylo to na něm poznat, jak se mu líbí, že to dělá s vdanou ženou... A kdybys viděla, jak vždy vyváděl, když... no ejakuloval. On z toho byl tak nadšený, že do mě může pustit svoje sperma..."
"Určitě ses mu i moc líbila," vyhrkla Dáša, "chlapi mají rádi takové s postavou, jako ty."
"Asi," zasmála se Jana a pokračovala, "připadala jsem si znova, jak dvacítka, takové vzrušení... To jsem fakt už dlouho necítila."
"Páni, "znova vydechla Dáša, " a co Pepa, nevadilo mu to?"
"To on to s nimi domluvil! A užíval si s ní, s tou jeho manželkou. U nás doma nic, ale s ní ožil... Ale Dáši, nikdo se to nesmí dozvědět, to by byla ostuda i Pepova a... to by ti neodpustil!"
"To je samozřejmé, nikomu nic neřeknu, vím, že se některé věci dál neříkají."
Dáša vstala, nervózně se usmála, kývla rukou ke dveřím a prohodila: "Já půjdu udělat kafe, abych to i vstřebala."
Rozhovor ukončili právě včas. Ve dveřích se objevila Táňa s překvapeným výrazem ve tváři.
"Vy už jste tady?" vyhrkla a v hlase jí zazněla lehká nelibost, že o téhle schůzce nevěděla.
"Ahoj Táni!" zavolala Jana, "já chtěla s Dášou projít, co se přihodilo, co je nového a vidím, že jste vše zvládli. Navrhnu Pepému, aby Dáše to místo nechal."
"Aha," vydechla Táňa a otočila se na Dášu.
Ta už ale odcházela ven. Na chodbě zamířila ke kuchyňce a před jejími prosklenými dveřmi se zastavila.
"Kdoví, co budou probírat. Asi bych tam teď neměla s kafem chodit," pronesla pro sebe.
Otočila se do chodby a uviděla otevřené dveře Františkovy kanceláře. Snad mimoděk, nebo ze zvědavosti vykročila k nim.
"Jej, dobré ráno. Vy už jste tady taky?" usmála se na Frantu, který stál u stolu a listoval v kalendáři.
"Á. Dobré ráno, ano... Jana se ptala, jestli bych nepřišel dřív. Vám taky volala?"
"Ano."
"A co vám řekla?"
"Chválila mě, že jsme to zvládli..."
"No vidíte!" zasmál se Franta, "oni jsou rádi, že vás tady mají Dáši, že nemuseli hledat někoho jiného, cizího."
Dáša se polichoceně usmála a přistoupila blíž. Tišším hlasem se zeptala: "Víte, co se o nás povídá? O nás dvou?"
František se zarazil. Úsměv zmizel z jeho tváře a on opatrně odpověděl: "Ano, slyšel jsem, ale to jsou takové... kancelářské klepy... Hlavně kolegyně to řeší."
"Mně to nevadí, s nikým teď nechodím... Na tu večeři s vámi půjdu ráda."
"Opravdu?! Vážně?" Franta neudržel nadšení, "to je skvělé, to jste mi udělala takovou radost, ale to já nenechám jen tak! Koupím vám na tu večeři šaty🡕 , trvám na tom, chci vám dát dárek!"
"Co?" pobaveně vyhrkla Dáša.
"A můžeme jít nakupovat hned, teda až otevřou, po deváté, nebo po desáté," rozhodně pokračoval František, "řeknu starostovi, že musím do města a vás potřebuju sebou."
A Franta dostál svému slovu. O pár hodin později vešel hrdě, s Dášou po boku do, nákupního centra.
"Vybírejte Dáši, co se vám líbí!" prohlásil sebevědomě.
Dáša ale moc neposlouchala, sledovala už výlohy butiků, kolem kterých procházeli. Až zastavila u luxusní obuvi a tam se zahleděla.
"Které se vám líbí Dáši?" naklonil se k ní František.
"Ne, to nejde!" rozesmála se Dáša, "to by bylo moc drahé."
"Ale šaty🡕 na tu večeři vám koupím, to jsem slíbil a vy jste slíbila, že vám je můžu koupit ano?" smál se i Franta.
"No dobře," Dáša se zavěsila přímo do Františka a vešla s ním do obchodu hned vedle.
"Jé, co jim říkáte?" zvolala u světlých šatů na věšáku.
Frantovi až zajiskřilo v očích. Dáša totiž držela v ruce krátké koktejlky s tenkými ramínky a hodně otevřeným výstřihem.

"Zkusím si je," prohodila a zmizela za závěsem zkušební kabinky.
Když v nich vyšla ven, ohromený František jen vydechl: "Ou..."
Jeho oči začaly jezdit z Dášiných ramen na její ňadra a zpět. Očividně pátral po tom, zda má podprsenku, nebo i bez ní mají její prsa v šatech🡕 tak dokonalý tvar.
"Jsou dost krátké, ale jinak mi přesně padnou že?" Dáša se natočila boky k Františkovi.
"Dášenko, jste nádherná!" upřímně vyhrkl František.
"Nebudeme si už tykat?" s roztomilým úsměvem se zeptala Dáša a přistoupila blíž.
"A ano," vydechl František.
Neudržel oči a pohledem sjel na ta plná ňadra mladé ženy. Z blízka bylo vidět, že Dáša podprsenku nemá.