Román Půjčované manželky 13 erotické povídky

Opět na radnici

V neděli ráno přijel Pepé se svou limuzínou před Lubošův domek. Vystoupil, protáhl nohy a zafuněl: "Dal bych si kafe, snad mi udělá dobrý, když jsem mu tady nechal manželku celý víkend." K jeho překvapení se ale najednou otevřely dveře domu a v nich se objevila Jana s Vlastíkem. Pepa si všiml, jak Vlasta nejenom nese tašku jeho ženy, ale ještě Janu přidržuje, nebo snad podpírá "Stalo se něco? Je všechno v pořádku?" zavolal k nim. Jana se trošku křečovitě usmála a rychle odpověděla: "Ano, v pořádku, já jen... Málo jsem spala." "Ano, Jana... My toho moc nenaspali!" rychle se přidal Vlasta. V autě, když už byli sami, Josef pohladil manželce tvář a zeptal se: "To tě tak zničil? To byl takový divoch?" Jana zavrtěla hlavou a vydechla: "Né, to jen... Trochu, jsem jen nevyspalá." Bylo zřejmé, že se jí nechce moc vyprávět, že snad o druhém muži úplně pomlčí. "A bylo to fajn Jani, nebo sem už příště nechceš?" ještě se zeptal Pepa. "Pojedu," přikývla Jana, "domluvila jsem se s Vlastíkem, že za dva týdny bych zas přijela." Josef kývl a zbytek cesty domů už toho moc nemluvili, Pepa začal myslet na své pracovní věci a Jana podřimovala.

Ani druhý den v práci nevypadala úplně svěží. Zamyšlená a přesto se nezdálo, že by nad něčím přemýšlela, spíš jakoby snila v bdělém stavu. Svou trochu křečovitou chůzi omlouvala bolestí zad. Zrovna se posadila a pohled upřela do jakési tabulky na monitoru, když v tom do účtárny vešla Táňa. Letmo pozdravila ve dveřích ostatní a zamířila ke své přítelkyni. "Ahoj, tak tvoje nové já se už vdává," vyhrkla snad až lehce podrážděně a položila na Janin stůl svatební oznámení."Fakt?!" zasmála se to ráno poprvé Jana, "ta to teda vzala rychle, vždyť, kdy jsem s ní mluvila? A to si ještě rozmýšlela, jestli má s Frantou chodit, bere si Frantu že?" "No samozřejmě," odfrkla Táňa, "prostě si ho ulovila!" Jana na ní viděla snad pohoršení, nebo závist, a tak jí konejšivě odpověděla: "Ale oni se k sobě docela hodí, tak jim to přej, já to Dáše tak trochu i poradila." "To jsem viděla hned!" přece jen už veseleji prohodila Táňa, "jste jak dvojčata, tedy ne tak vzhledem, jako tak sestry, nebo tak, ona ta mladší." Janu narážka na mladší sestru neurazila, jen se usmála, ale obě je přerušilo zavrčení telefonu na stole. "No vidíš!" usmála se Jana, když zvedla mobil, my o vlku a právě mi volá, to je Dáša." "Anóó?" vesele protáhla do telefonu, "aha... Jasně... Můžu... Dobře." Položila telefon zas na stůl a podívala se na Táňu: "Prý jestli mám odpoledne čas, chce něco probrat kvůli té svatbě, pojď se mnou Táni, potřebuje poradit, pokecáme společně, probereme to všechno společně, hm?" Táňa teatrálně protočila oči, ale přikývla. Odpoledne vyběhla Jana do patra, kde na chodbě potkala i Táňu. Kývla na ní a společně prošli do Dášiny kanceláře. "Ahoj Jani!" zvolala vesele Dáša od stolu a chvatně něco doťukala na klávesnici. Pokynula Táně, s kterou se už viděla a rychle mluvila dál "Já mam na vás prosbu, i na vás paní Táňo." "Povídej," zaculila se Jana a pohodlně se posadila do kancelářského křesla. "Šla bys mi Jani za svědka?" zeptala se Dáša trochu nesměle. "Já?" vyhrkla Jana, "ráda, jestli to chceš, určitě!" "A paní Táňo, mohla byste nás oddat vy?" Dáša se podívala tázavě na Táňu. "Co? Já nevím, kdo bude na řadě... Jestli já nebo starosta..." "Jó Táni! Vezmi to ty! Bude to zábava," zvolala Jana, "bude to hezké, když se tam tak sejdeme, Dáša nevěsta, já svědek a ty oddávající!" Táňa se opět zatvářila, ale přikývla. Dáša nadšeně vypískla: "Jůj! To hned řeknu Frantovi, v pět máme rande ve svatebním studiu, vybíráme šaty🡕 ." František tam už na Dášu čekal. Zřejmě nějakou dobu. Ve chvíli, kdy jeho nastávající vešla do dveří, prohlížel totiž s prodavačkou moderní svatební šaty🡕 a další dvoje byly položené přes pohovku.

"Páni! Není to moc... netradiční?" vyhrkla Dáša už z dálky. Šaty totiž nevypadaly jako ty romantické, pro princezny. Spíš připomínali tógu nějaké řecké kněžky, jen trochu neřecky bohatě zdobené krajkou. "Prý je to moderní, teď," usmál se František, "bude to mé třetí manželství, tak už nečekám, že bych se ještě někdy ženil, chci, abys měla výjimečné šaty🡕 , a nebudeme je půjčovat, koupím je." Dáša jen zavrtěla hlavou, ale její úsměv prozrazoval, že s šaty🡕 souhlasí.