Román Půjčované manželky 15 erotické povídky

Cesta k moři

František zaparkoval před prosklenou letištní halou. Vystoupil z auta a nervózně zavrčel: "Tady nemůžu stát, kde je? Měl by tu už být!" "To bude asi on!, ozvala se Dáša z auta. Všimla si, jak za skleněnou přepážkou někdo mává rukama a zmateně se snaží dostat ke vchodu. "Ano... To je on," přitakal František a šel vyndat z auta Dášin kufr. "Dobré ráno! Tady! To jsem já!" volal ten muž, když se vymotal z davu lidí ven ze vchodu. Dáša se musela usmát. Ten muž byl silnější, navíc táhl kufr na kolečkách, ale zářil, jako sluníčko. Jeho očka, zúžená úsměvem, svítila jako malé žárovičky. "Dobré ráno, tak rád vás vidím, jste tak krásná Dášenko!" zahlaholil, když došel k nim. "Och děkuju," usmála se Dáša. "Tak já jsem Honza, konečně se poznáváme!" chrlil dál ze sebe.

Dáša mu podala ruku a vesele prohodila: "Tak známe se už přes Skype." I František natáhl s úsměvem ruku, ale rozhodným hlasem řekl: "Předpokládám, že bude vše podle dohody a budeme si volat. Ať mám klidné spaní." "To se vůbec nebojte!" zvolal Jan, "já nepokazím naše přátelství, jsem moc rád, že jsme se poznali!" František přikývl a s oběma se rozloučil. Polibkem s manželkou a potřesením ruky s Honzou. V letadle se Dáša s malou sklenkou šampusu opřela pohodlně do sedačky a podívala se na Jana. Nebyl to žádný atlet, spíš silnější ale s milou a sympatickou tváři, z které vyzařovala příjemná vnitřní jistota. Její pohled prozrazoval, že jí zaujal. Také přejela očima jeho značkové oblečení a spokojeně se usmála. Bylo zřejmé, že je to dobře situovaný muž "Jak dlouho vlastně poletíme?" zeptala se. "Tři hodinky🡕 , není to tak dlouhé a výhoda je, že přistaneme přímo tam, že nemusíme lodí!" rychle jí Honza uklidňoval. Dáša přikývla a vydechla: "Hm asi budu klimbat, my vstávali brzo..." "Samozřejmě, zdřímněte si, Dášenko, odpočiňte si," vzal od ní skleničku a počkal, až zavře oči.

To aby si jí mohl teď z blízka a naživo prohlédnout. Dáša měla tričko s límečkem, bez rukávů a k němu krátkou sukýnku. Trochu to připomínalo tenisový oděv. Honzův pohled začal klouzat z jejích ramen přes její prsa v rozepnutém tričku až na její stehna a zpět. Bylo vidět, že je nadšený ale i nejistý. Zřejmě přemýšlel, co vše z Dáši ještě uvidí a co se asi může stát při společném pobytu. Let byl naprosto poklidný a Dáše, která ho opravdu prospala, utekl rychle. O to pozorněji sledovala krajinu cestou autobusem. Okouzleně pozorovala hory a moře v dálce. "To je něco!" nadšeně vyhrkla. Jak vstoupili do resortu, Dáša byla už přímo ohromená. Rozhlížela se po velké zahradě s apartmány, které vypadaly, jako malé domky, ale každý byl jiný. Všechny měli i svůj vlastní bazén a i ty měly každý jiný tvar. "To je nádhera!" vydechla a vzala Honzu za paži, "fakt se mi to moc líbí!" Natáhla se k němu a rychle ho políbila na tvář. Honza se překvapením zastavil, ale šťastně se usmál. "Tam ten je podle čísla náš." Jan ukázal na jednopatrový podlouhlý domeček s prosklenou čelní stěnou. Na terase byly malé záhonky s rozkvetlými keři a cypřišemi. Kolem bazénu, který patřil k apartmánu, byly květináče s dalšími keříky. "To je celé pro nás?! Jů!" vypískla Dáša a přitiskla se k Janovi tak, až přimáčkla svůj prs na jeho paži. Ten zafuněl a zčervenal. Teď už poznal, že Dáša nemá podprsenku. "Ano... Tady budeme spolu," vydechl. "To je paráda," zasmála se Dáša, "uložíme si věci a půjdeme se projít? Chtěla bych si to prohlédnout celé."

Vešly do apartmánu a Honza souhlasně prohodil: "Ano můžeme a pak se můžeme zastavit na večeři, máme all inklusive stravu formou bufetu, ale v ceně je i jedna večeře v takové luxusní restauraci, tak tam zahájíme dovolenou?" "Aha... Tak se převleču," prohodila vesele Dáša, "když je to luxusní restaurace, tak si vezmu šaty🡕 ." Před Honzou začala vyhrnovat tričko a on nadšeně rozevřel oči. Dáša se ale otočila zády, vzala kufr a i s ním zmizela v koupelně. "Ach jo," zafuněl Honza, "aspoň ukázat se mi mohla." Vzal své zavazadlo a zamířil do další místnosti. Posadil se tam na postel a sám pro sebe zašeptal: "Stačilo by mi jí vidět, a kdyby mě třeba jen vyhonila... To by mi bohatě stačilo". "Jendó?" ozvala se Dáša. "Tady!" zavolal Honza nervózně, vytržený ze svých snů, "už jdu." Vešel zpátky do obývacího pokoje a obdivně vydechl: "Teda Dášenko, vy jste fakt kočka!" Dáša před ním stála v letních šatech🡕 nad kolena a s hlubším výstřihem. Její ňadra, díky podprsence, kterou si teď vzala, vypadala ještě větší a baculatější."Jé děkuju, to je milé," prohodila vesele Dáša. Natočila se k Janovi a zavěsila se do něj.