Román Půjčované manželky 2 erotické povídky

Dáša a Táňa

V pondělí ráno, když Jana vstávala, nebudila pusou na tvář jen přítele, ale už manžela a zároveň šéfa. Jak se občas stává- Jana pracovala jako starostova asistentka a starostou byl její nový muž. Pepa, přezdívaný Pepé, byl ve městě známou politickou figurou a s Janou se znal z městského úřadu dlouho. Takže nikdo nemohl říct, že je Jana nějaká zlatokopka a sblížila se s ním kvůli jeho funkci, přátelili se už déle. Ke sňatku sice došlo až po Pepého zvolení, ale to proto, aby nový starosta nežil, jak se říká na hromádce, ale jako spořádaný muž. Pro oba to bylo už druhé manželství, a tak bylo pondělní ráno zcela poklidné, až fádní.

Zatímco oni vstávali, na městském úřadě to už žilo. Do úředních hodin bylo ještě daleko, ale všichni byli zde. To aby slavnostně přivítali novomanžele. A do této lehce vypjaté atmosféry přišla Dáša. I ona pracovala na úřadě- v účtárně, ale dnes šla za tajemnicí na pohovor. Pávě kvůli záskoku za Janu. Tu čekala svatební cesta.

Dáša byla velmi pohledná, mladá žena. Čerstvá třicátnice se světlými, do mikáda sestřihanými vlasy a milým úsměvem. Snad právě ten přitahoval oči k jejím hebkým rtům. Protože bylo hezky, přišla v šatech🡕 nad kolena s páskem🡕 a krátkým rukávem. Díky rozepnutému knoflíčku, což zaznamenali hlavně muži, z šatů hodně vykukovala její pevná ňadra. Vešla do haly úřadu a na chviličku její úsměv zmizel. Pocítila trému z pohovoru. Zamáváním ruky pozdravila kolegyně v podatelně a šla dál do patra. Tam se zas trošku nervózně rozhlédla. Všimla si, že tady na chodbě všichni chodí v oblecích a kostýmcích, že její šaty🡕 vypadají málo pracovně. Podívala se po dveřích a očima hledala kancelář tajemnice starosty. Sice zde pracovala, ale sem do patra často nechodila.

Ještě dřív, než sama našla ty pravé, jedny se rázně otevřely a v nich se objevila žena středních let. V černém kostýmku a možná byla mladší, než se zdála. Věk jí mohl přidávat drdol z dlouhých, tmavých vlasů a přísný výraz. V kostýmku vypadala i štíhlá, s hezkou, spíš kulatou a snad až přepečlivě nalíčenou tváří. Tenké linky obočí, výrazné stíny a tmavohnědá rtěnka na docela smyslných rtech z ní dělaly něco mezi paní učitelkou a ženou Vamp.

"Vy jste Dáša! Z účtárny?" spustila rázně, "no, jste docela vyletněná... Tak pojďte!"
Dáša jen zamrkala nad tou poznámkou a šla za ní.
"Takže Dášo!" mluvila paní tajemnice za chůze, "jsem Táňa, asi mě znáte a budu zastupovat starostu, když teď pojede i s asistentkou na svatební cestu!"
Až v kanceláři, když si sedala za stůl, se otočila k Dáše a pokračovala: "Mám zaškolit někoho místo Jany, tedy paní asistentky a pokud by se náhrada osvědčila, pracovala by na jejím místě dál. Jana se rozhodla, když je teď starostova manželka, že by nebylo dobré, aby na tom místě zůstala."
"Chápu," vyhrkla Dáša.
"Vůbec to není jednoduchá práce!" pokračovala rychle dál Táňa, "o všem musíte vědět, ale nikde o ničem zbytečně mluvit! Poradit si se vším, nebo vědět na koho se obrátit, když sama nevíte."
"Ráda bych dělala něco, kde to žije," zkusila jí přerušit Dáša a nesměle se usmála.
Táňa se ale netvářila příjemně, naopak. Přísně jí přeměřila pohledem a chladně řekla: "Nezlobte se, ale myslím, že jste na tu funkci asi mladá... málo zkušená..."

V tom na stole zazvonil telefon, Táňa ho rychle sebrala a vykřikla: "Už jsou tady! Už přijeli!" S telefonem v ruce se otočila k druhým dveřím, které vedli do vedlejší kanceláře. Dáša nevěděla, co má udělat, a tak šla za ní. Táňa vpadla dovnitř, bez okolků se tam rukama opřela o stůl a na muže, který seděl za ním, vybafla: "Už jsou tady, rychle skleničky a šampus!"

"Ale vždyť jezdí až po půl," překvapeně vydechl ten muž a odsunul se i se židlí od stolu. Postavil se a otevřel ledničku. Dáša věděla, kdo je ten starší pán. Měl pleš, ale byl vždy elegantně oblečený a galantně zdvořilý. Vedl městské služby. Asi si všiml, že ho Dáša pozoruje, protože se na ní usmál, ale zeptal se Táni: "Kdo je ta krásná slečna?"
Ta jen odsekla: "O to se teď Franto, nestarej! Volali z podatelny, že už přijelo starostovo auto!"
František jen přikývl a začal chvatně otevírat šampaňské. Jak uvolnil zátku, podal lahev🡕 Táně, aby ona nalila a sám vykoukl ven dveřmi na chodbu.
"Novomanželé jsou už tady!" zvolal hlasitě, "připravte se!"
Hned se začaly otevírat dveře kanceláří a všichni se řadili na chodbě. Napilno měli i v přízemí. Z černé Audiny sice k překvapení všech vystoupila pouze Jana, ale všichni pospíchali k přivítání a gratulacím. Chystali si květiny, dárečky a na chodbě se dokonce objevily i nafukovací balonky. V okamžiku, kdy Jana vešla do haly, ozval se potlesk, upřímný.

Paní starostová byla vážně okouzlující. Zářivá blondýnka, sice odbarvená, ale světlé vlasy se k Janě dokonale hodily. Se štíhlou, cvičením udržovanou postavou, na které o to víc vynikala její plná, zralá ňadra. To vše podtrhovalo její oblečení. Přišla v úzkých, bílých koktejlkách bez rukávů s hlubším výstřihem do véčka a béžových lodičkách s jehlovým podpatkem. Šaty zvýrazňovaly linie jejího těla a ukazovaly i dráždivou mezírku jejích prsů. Lodičky se zas barevně hodily k její blonďaté hřívě. Jak vstoupila, všichni se k ní nahrnuli a gratulovali. Na Janě bylo vidět až dojetí a jak jí to těší, ale přeci jen se prodírala gratulanty dál ke schodišti. Na patře na ní čekali ovšem další kolegové s přáním a dárečky. Jana se rozhlédla, ale nemusela svou přítelkyni hledat. Táňa k ní sama pospíchala.

"Krásné ráno! Jak se cítíš vdaná paní?" smála se na ní.
"Prosím tě pomoz my s těmi dárky," začala Jana, "pojď do kanclu, za tři dny s Pepém odjíždíme, musíme zařídit plno věcí."
S Táňou po boku a náručí plnou květin děkovala za chůze kolegům.
"Co je to?" vydechla, když v kanceláři uviděla na stole připravené skleničky a lahev🡕 šampaňského.
"Na přípitek, na vás," vysvětloval František, "Pepa s tebou nepřijel?"
"Děkuju vám, to je od vás hezké, ale schovejte to, víte, že to Pepa v kanclu nemá rád. A vy si přejete?" Jana si všimla Dáši, která zůstala čekat zde. Ta chudák, nevěděla, zda pohovor skončil, nebo ještě ne.
"To je tvoje druhá já!" vpadla jí do řeči Táňa, ještě dřív, než stačila Dáša něco říct, "ale myslím, že je moc mladá víš..."
"Prosím tě, víš, jaká jsem byla já, když jsem sem přišla?" přerušila jí Jana a očima sjela přes Dášiny šaty🡕 až k jejím botám.
Táňa, která si toho všimla, rychle k Dáše pichlavě prohodila: "Kecky se tady nenosí!"
"To nejsou..." vyhrkla Dáša.
"Paní tajemnice má pravdu," zarazila jí Jana, "chodí sem lidé, návštěvy... já vím, že je to nepohodlné, ale každý očekává určitou úroveň, vy zde pracujete že?"
"Ano, v účetním... a když jsem slyšela o konkurzu, napadlo mě..."
"Ambice?" trochu sarkasticky se Jana usmála.
Otočila se k Táně a tlumeně pokračovala: "To je plus, že to tady zná."
"Mně se moc nezdá," šeptla Táňa.
Dáša, která nervózně sledovala jejich hovor, se ovšem verdiktu nedočkala. K Janě se najednou rychle přitočil František a nastavil jí svůj telefon.
"Tenhle mail teď poslali z teplárny! S tím musíme dnes něco udělat, kdy přijede tvůj muž?"
"Jako vždycky, za chvíli tu bude," odpověděla Jana, "já přijela trošku dřív, kdybych věděla, jaké chystáte přivítání, vytáhla bych ho sebou."
Dáša viděla, jak si Jana sedá ke svému počítači a že už se jí vůbec nevěnuje.
"Já... asi půjdu... nashledanou," řekla snad až příliš tiše a otočila se ke dveřím.
Odcházela už prázdnou chodbou bez gratulantů, když se za ní ozval Tánin hlas: "Dášo?! Počkejte! Janě se líbíte, to místo máte, ale pracovat budeme spolu!"
Když večer Dáša vešla do malé kavárny, kde se občas scházela s přáteli, nadšeně roztáhla ruce a zvolala: "Budu dělat starostovo asistentku!"
"Vážně? Tak to gratuluju!" zvolal černovlasý mladík od jejich stolku.
"Máme na radnici protekci!" smál se druhý, urostlý muž, vedle kterého seděla Dášina kamarádka.
"Zatím jen na záskok," mávla Dáša rukou, ale zářivý úsměv prozrazoval, jak moc je ráda.