Román Půjčované manželky 20 erotické povídky

Ondra a jeho kamarádi

Další dny se Táňa s Ondrou téměř neviděli. Občas se zahlédli, když se Ondra se seznamem prací od technika, pohyboval mezi kancelářemi úřadu. Snad proto se v pátek vydala Táňa přímo za ním, aby si potvrdila schůzku. Věděla, v které kanceláři by měl být. Když vešla, spokojeně se usmála. V kanceláři nikdo nebyl, jen Ondra, skrčený pod stolem něco kutil ve spleti kabelů. Jak jí uviděl, zas zrudl a rychle se zvedl. "Paní Táňo?" zašeptal, "mam dnes přijít?" Na Táňu asi působilo to šeptání, protože se rozhlédla a pak přikývla: " Ano, počítám s tím." "A mohl by přijít i můj kamarád? On je to nejlepší kamarád co mám." "Co prosím?!" vydechla Táňa. "On je to fakt můj nejlepší kamarád, co mám. On si taky nikdy takhle z blízka s takovou ženou nepovídal, on by byl taky moc rád a šťastný... A vzal by kamaráda..." Ondra se podíval do země, "já... já jim řekl, že se známe a že je s vámi můžu seznámit." Táňa sebou trhla, rozčileně. Zčervenalá otevřela ústa, ale nic neřekla. Zkoumavě se na Ondru zadívala a pak jen prohodila: "Tak dobře, budeme si povídat, na tom nic není, přijď i s nimi." Otočila se a odešla z kanceláře. Ondra hleděl nejistě a trochu zmateně za ní. Zřejmě přemýšlel, jak to vlastně Táňa vzala, ale v hlavě mu zůstala jen poslední věta. Sám pro sebe jí totiž, šeptem zopakoval.

Proto, když se sešel odpoledne s kamarády blízko Tánina bydliště, dokázal jim říct jen jedno: "Prý máme přijít... Tak jdeme?" Kluci ho zasypali otázkami, ale Ondra nedokázal na nic odpovědět. Všichni tedy ztichli a mlčky vyrazili. Vypadali jako nějací spiklenci. Trošku zvláštní spiklenci. Mladí chlapci, všichni slušně oblečení, bez nějakých výstřelků a všichni se stejným účesem. Za jiných okolností by si jich možná nikdo nevšiml, ale to, jak kráčeli tiše a s napjatými výrazy ve tváři, vypadalo opravdu zvláštně. Tak došli až k domu, kde Táňa bydlela. Trochu legračně do sebe strkali u vrátek, jak se nikomu nechtělo vstoupit první, ale vzájemně se dotlačili až ke dveřím domu. Ondra zazvonil. Okamžik napětí ukončilo vrznutí dveří, ve kterých se objevila Táňa. "Ahoj kluci," řekla tiše a spíš odměřeně. Také je přejela zkoumavým až přísným pohledem, ale hned se pobaveně usmála. Tváře chlapců přímo před jejíma očima prošly až kouzelnou proměnou. Jejich nervózní a nejistý výraz přešel v údiv s rozšířenýma očima a otevřenými ústy. Ovšem Táňa také vypadala jinak, než jak jí Ondra potkával na úřadě a jak jí zřejmě klukům vylíčil.

Vůbec nepřipomínala učitelku. Spíš jakousi pohanskou bohyni, před kterou přivedli obětní beránky. Měla opět pečlivě a výrazně nalíčené oči, ale na hezkých rtech neměla obvyklou tmavou rtěnku, její ústa byla nyní rudá. Vlasy neměla v elegantním drdolu, ale rozpuštěné, navíc podvázané šátkem🡕 . Snad si jím chtěla dodat mladistvější vzhled, ale účes tak opravdu připomínal starověké, krétské krásky z nástěnných maleb. Halenka, která byla těsnější přes prsa, její zralé vnady ještě zvýrazňovala a k tomu měla minisukni! Vždy a všude dece🡕 ntní Táňa si jí možná vzala jako domácí oděv, nebo chtěla chlapce zaujmout svými stehny. "Tak pojďte dál," řekla tiše a rozhlédla se po ulici. Zavřela za kluky a počkala, než se zují. "Vy nejste odsud že?" prohodila. Né, my tady chodíme jen spolu do školy," vyhrkl Ondra. "Aha, dobře," usmála se lehce Táňa, zřejmě byla ráda, že jí kluci neznají nebo možná ani neví, kdo je. A vy chodíte spolu do třídy? Všem vám bylo šestnáct?" zeptala se ještě. Kluci začali horlivě přikyvovat.

"Dobře," znova se usmála Táňa a pokynula rukou chlapcům, aby šli dál, do otevřených dveří. Kluci vešli do obývacího pokoje a na stolku uviděli připravené pohoštění. To oficiální přivítání je asi zaskočilo, zůstali totiž nejistě stát před stolkem. Táňa prošla kolem nich a položila se na rozloženou sedačku. Nenuceně, jako by byla doma sama a lehla si k televizi. Ovšem, přetočila se na bok směrem k chlapcům a rukou ještě trošku povytáhla krátkou sukni🡕 . Jejich rudé tváře a otevřená ústa svědčila o tom, co s nimi dělá zralá žena, položená, na dosah ruky. I Táňa to viděla. Napjaté poklopce všech tří chlapců vyvolaly úsměv na jejích rtech. "Pojďte ke mně kluci," řekla tiše a poklepala prsty na sedačku. Ti se sesedli kolem ní a očima hltali její tělo, které měli tak blízko a na které teď směli zírat. Táňa se přetočila na bříško, aby byla ještě blíž k nim a opřela se o lokty. "Kluci," začala pomalu, "s Ondrou jsem se poznala trošku blíž, co mi řekl, o sobě, o vás, myslím, že vás tíží stejná věc že?" Přejela je pohledem a znova se usmála. Všichni tři měli stále erekci."Máte slečny?" zeptala se tiše. Mladíci zavrtěli hlavou, jen ten, který vypadal nejmladší, přizvedl ruku, skoro jak ve škole. "Mazlíte se?" šeptla Táňa. "Líbáme se a tak, ty věci..." nesměle prohodil ten chlapec. Táňa přikývla, zřejmě za ty věci považovala pověstné držení za ruce. "Takže ony ženské... náležitosti neznáte?" přejela je pohledem, "ženu jste ještě takhle neviděli..."

Chlapci ani nestihli zavrtět hlavami. Otevřeli ústa a překvapeně sledovali, jak Táňa sáhla jednou rukou za sebe a začala tahat nahoru krátkou sukni🡕 . Když zahlédli její zadeček, uviděli, že nemá kalhotky! Kluci vydechli, ale to byl jen začátek. Možná se Táňa přeci jen trošku styděla, zůstala totiž ležet na bříšku a jen se přetočila, zadečkem k chlapcům. Přizvedla ovšem boky, rukou se pohladila a přidržela hýždi tak, aby byl vidět víc její klín. Kluci vydechli zároveň a ohromeně sledovali ty zralé, ale krásné boky a poševní vchod! Zčervenalý, do poloviny orámovaný tmavšími a lesklými stydkými pysky. Asi i k jejich překvapení, byl Tánin klín dokonale holý a hladký. Očividně upravený před jejich návštěvou. "Já vystříknu," zavzdychal kluk, který se dosud neozval. I na Táně bylo podle hlasu poznat vzrušení: "A kde ženy... Jak to ženy mají, víte? Klitoris...? "Z internetu! Všechno!" vydechl Ondra. "Já mam i knížku... O ženách," zašeptal ten chlapec, který přiznal blížící se ejakulaci. "Takže úplně všechno vysvětlovat nemusím..." řekla tiše Táňa a obrátila se na záda. Široce před chlapci rozevřela stehna a ti se hned naklonili nad její klín."To je...něco... to je krása," vyhrkl jeden. "Já budu asi taky stříkat, "zašeptal Ondra. "Hmm...opravdu?," šeptla s úsměvem Táňa a pánev přizvedla. Snad jí na intimních místech šimral a dráždil dech mladíků, nebo za to mohl bezmezný obdiv jejích intimních partií, ale byla také vzrušená. Kluci se přitiskli k jejím roztaženým nohám. Pomalu ztráceli ostych.

"Paní Táňo? Ukážete nám i prsa? Vy máte tak hezký..." zaškemral Ondra. Táně se opět mihl tváří úsměv. Posadila se, zřejmě aby viděla do tváří chlapců a začala rozepínat halenku. Před jejich očima se objevily dva plné prsy. S hnědými dvorci a výraznými bradavkami. Podle jejich výrazů, to bylo zjevení zázraku! Naklonili se k ní a mimoděk zvedly ruce. Zarazili se ale, jakoby čekali jeden na druhého, kdo udělá první krok. Táňa sama vzala jejich ruce a malinko je přitáhla blíž. Něžně se usmála a zašeptala: "Pojďte ke mně kluci." Ti hned ožili! Jeden přitiskl tvář na její prso a začal se mazlivě otírat. Ondra s druhým začali spolu obdivně a rozechvěle hladit druhý prs. "Úh kluci..." zavzdychala jejich bohyně, "anoo, ták." Rukama zajela dvěma do vlasů a vzrušeně je pohladila. Opřela se zády do polštářů a opět slastně zavzdychala. Znova rozevřela nohy a zašeptala: "Broučci, pojďte... Já vám pomůžu... Navedu vás." Chtěla k sobě přivinout chlapce, který líbal její prs, ale překvapeně vydechla: "Stalo se něco?" Ten mladík byl totiž bledý. Oproti zčervenalým tvářím kamarádů, to bylo jasně patrné. Hoch zavrtěl hlavou a nervózně zašeptal: "Já... se budu stydět." "Aha," vydechla Táňa a chápavě se usmála, skoro mateřsky. Zvedla se ze sedačky a podívala se na kluky. Ti očima hltali její obnažený zadek, protože stála trochu bokem a plný prs vykukující z halenky. "Půjdeme do ložnice," řekla pomalu, "budete chodit po jednom, když jeden vyjde, tak půjde další ano? A kalhoty🡕 si můžete sundat už teď." Natáhla ruku k onomu chlapci, povzbudivě se usmála, a jak vstal, chytla jeho dlaň a odešla s ním z obývacího pokoje. Hoch byl ale za chvíli zpátky. Zářil štěstím a vypadal, jakoby se vznášel.

"My šukali!" vyhrkl. "Jaký to bylo?" rychle se ptal Ondra. "Já hned vystříkl," omluvně se usmál chlapec. "A kam?" zvědavě se ptal druhý kamarád. "Do ní, prý to nevadí." "Teď jdu já!" rychle se ozval Ondra a vyrazil z obýváku. "Ložnice je po schodech nahoru!" zavolal za ním hoch. I Ondra se ale za chvíli vrátil. S unešeným výrazem v očích, jak návštěvník z jiného světa. Kluci se ale začali smát: "Máš ptáka celýho od rtěnky!" "Ona mi ho vysála! To bylo! Určitě není nic krásnějšího!" nadšeně zvolal Ondra. Poslední z chlapců se zvedl ze sedačky a s rozechvělým úsměvem vydechl: "Tak teď jdu já." Ondřej se chtěl zřejmě ještě pochlubit, protože se otočil na kamaráda, který s ním zůstal a rychle dodal: "Ona polyká! Všechno to polkla." Oba ale zvedli hlavu, z ložnice nad nimi se totiž ozvalo slastné ženské sténání. "Kdo jde poslední, je prý nejlepší," povzdechl Ondrův kamarád. Ten ale zavrtěl hlavou a rázně řekl: "Nebude poslední, jsme tu do zítra, tak to s náma bude určitě ještě dělat, je úžasná viď?"