Román Půjčované manželky 21 erotické povídky

Nečekaná dohoda

Sobotní ráno bylo přikryté mlhou, jako peřinou. Končilo už i babí léto. Do tiché ulice, kde bydlela Táňa, vjelo náhle auto. Zastavilo před jejím domem a z něj vystoupil Tánin manžel. Chvatně a nervózně. Vypadal, jako někdo, kdo se vrátil pro něco, co zapomněl a nutně to potřebuje. Rychle vyběhl ke dveřím domu, tiše odemkl, snad aby nikoho nebudil a vešel. V chodbě si otevřenými dveřmi do obýváku všiml rozložené sedačky. Překvapeně nakoukl a ztuhl. Viděl před sebou spokojeně spícího, mladého chlapce. " Co to je?" zašeptal a vycouval zpátky na chodbu, "to je Kájovo kamarád? Ale ten přeci spí na hotelu, dnes má ještě závody, co by tu dělal jeho kamarád... Táňa!"

Vyběhl po schodech a zasípal: "Snad se jí něco nestalo, ale zloděj by přeci..." Znova ale zůstal ohromeně stát. Jak otevřel dveře ložnice, uviděl spící Táňu v jejich manželské posteli, a jak se k ní z každé strany tulí jeden kluk. Všichni spali tvrdě. Kluci se tulili a podle ramen, vykukujících z přikrývek, byli všichni nazí, i Táňa. "No to snad ne!" vydechl ohromeně. Těžce polkl a snad to stažené hrdlo mu zabránilo, aby na spáče zakřičel. "Ona s nima spala?" vydechl, "se všema? To je teda... rajda..." Trochu bezradně si projel rukou vlasy a odevzdaně kráčel po schodech zpátky dolů. "Co s tím? Co mam udělat?" zašeptal a automaticky zamířil ke dveřím ven z domu. Snad chtěl na chladný vzduch, nebo jen nevěděl, co dělat, ale vyšel ven a zavřel dveře domu. V ulici vše stále spalo. Klidně, tiše. Tam samozřejmě nikdo nevěděl o tom, co se u nich doma odehrálo. Snad to ticho ho uklidnilo. Netvářil se už nijak naštvaně, spíš, jakoby přemýšlel. Nasedl i do auta, ale nenastartoval. Jen položil hlavu do opěrky a zamyšleně prohodil: "Ta rajda... Já tušil, že se jí líbí mladí... A jak spokojeně spala... Tak šťastná... Asi je takhle fakt šťastná, mam jí to zakazovat?"

Jeho samomluvu přerušily otevírající se dveře domu. V nich se objevili kluci, od pohledu ještě rozespalí. "Vykopla je bez snídaně?" uchechtl se. Víc se opřel do sedačky, aby si ho hned nevšimli a díval se za nimi. "Asi je vykopla brzo, aby si nevšimli sousedé," znova pro sebe zašeptal, "dělá to dobře rajda... A jak vypadala spokojeně..." Rychle otevřel dveře a vystoupil z auta. "Kluci?" zavolal na ně.Ti zůstali stát. Dívali se trochu nejistě, jen Ondra byl zamračený. Asi tušil nepříjemnost. "Jsem manžel té paní, od které jste teď vyšli," začal Tánin muž vážným hlasem, " ale klid, klídek, nic se neděje... Jen tohle musí zůstat mezi námi, nikde nic neřeknete, jasný? Nebo vám zařídím průšvih a pořádnej. Asi je vám jasné, komu by všichni věřili." Chlapci se tvářili vyděšeně, jen Ondra měl trucovitý výraz. Snad proto se Tánin manžel otočil k němu: "Nikde o tomhle neceknete, jasný?! Ale, za dva týdny bude žena o víkendu zase sama doma... Takže, jestli vás znova pozve, už vás nevyruším, ale jak říkám, nikdo to nesmí vědět a vy neuděláte nic, co by se jí nelíbilo. Jasný?! Jsme domluvení?" Kluci začali horlivě přikyvovat a ten nejmenší vydechl: "Máte moc hezkou paní..." Chlapec stojící vedle, do něj lehce strčil. Snad, aby radši nic neříkal. Tánin manžel se ale jen usmál. Zmizel jeho odměřený výraz a naopak skoro vesele prohodil: "Taky jsem byl ve vašich letech nadrženej, hodně, a kdyby se našla taková... vstřícná žena... Tak si toho važte a nikde ani slovo! Ani manželce, ano? Neviděli jsme se, já jí taky neřeknu, že o tom vím a že jsme spolu mluvili. Bude to tak nejlepší."