Román Půjčované manželky 22 erotické povídky

Pozvánka na třídní sraz

V pondělí ráno přišla Dáša do práce o trochu později. Zapnula počítač a zamyšleně se zadívala do diáře. Ve dveřích se ale objevila Jana. "Ahoj kočko!" zavolala a přejela Dášu obdivným pohledem. Očividně jí zaujaly Dášiny šaty🡕 . Úzké, obepínající její štíhlou postavu, pod kolena, takže jí dodávaly eleganci, ale výstřih ukazoval hodně z jejích ňader. Každopádně, hezká, mladá žena, která do horního patra radnice přišla před několika měsíci, se za ten čas proměnila v okouzlující mladou dámu. "Fakt ti to sluší," řekla tišeji Jana, "máš podprsenku?" "Mám, takovou lehkou," zaculila se Dáša nad její otázkou. "No, mně už takhle prsa nedrží!" zasmála se Jana, "hele, sháněla tě tady nějaká tvá známá, pod tvým dívčím jménem." "Co?" s trochu nechápavým pohledem vyhrkla Dáša. "Měla štěstí, že jsem tam šla já," vysvětlovala Jana, "dole je už nenapadlo, že ses tak jmenovala za svobodna, mě to došlo." Jana natáhla ruku a podala překvapené Dáše lístek.

"Máš jí zavolat, já musím jít, tak ahoj a vyřiď Pepovi, že by mohl dnes přijít domů včas. Pa!" " Ahoj," odpověděla zamyšleně Dáša a vzala do ruky telefon. Vyťukala číslo podle lístku a trochu nejistě hlesla: "Halo?" "Dáša? To je Dáša? Já tě poznala hned po hlase, ahoj! Tady je Marcela!" z telefonu se valila jedna věta za druhou, "mam prosbu kvůli tomu našemu třídnímu srazu, dostala jsi mail vid?" "Ano, dostala," přitakala Dáša. "No mám prosbu, nebo máme, my pozvali i našeho třídního profesora, Válu, pamatuješ, jak jsme mu říkali Valy, už má ty roky, tak je hloupé, aby se trmácel autobusem a pak pěšky, přivezla bys ho?" "Já?" vydechla překvapeně a ne zrovna nadšeně Dáša."On na tebe trpěl, bylas jeho oblíbenkyně, pamatuješ, jak jsme se ho i báli, ale tebe měl rád..." "Taky jsem se ho bála," zkusila zaprotestovat Dáša, ale z telefonu se zas rozjela záplava slov. "Ale tebe měl rád, od tebe mu to nebude připadat divné, když ho přivezeš, bude to fajn, uvidíš!" "Tak dobře," vydechla odevzdaně Dáša. "Fáájn, díky!" ozvalo se z telefonu a najednou bylo ticho.

Večer se doma začetla Dáša znova do mailu s pozvánkou. "Že jsem na to kývla," vzdychla."Tak na ten sraz půjdeš?" ozval se jí za zády František, když jí nakoukl přes rameno. "Budu muset!", odfrkla Dáša, " slíbila jsem, že vyzvednu a přivezu našeho třídního profesora, bývalého, jako bych neměla dost zařizování, že jsem na to kývla!" "Počkej Dáši, přerušil jí Franta a povzbudivým gestem sevřel její ramena, "já tě tam odvezu, oba vás odvezu, nedělej si starosti." "Co? Odvezeš? A jak zpátky?" vyhrkla Dáša. František se jen zasmál: "Odvezu tě i s profesorem a pak pro tebe přijedu, aspoň se budeš moct bavit, já se pochlubím novou manželkou a mladým autem, nebo obráceně?" Dáša se jeho vtipu nesmála, viditelně byla ráda, že má o starost míň. Pohladila manželovi ruku a vděčně se na něj podívala.