Román Půjčované manželky 28 erotické povídky

Návrh od Pepého a Táni

Pracovní týden zahájila Dáša cestou rovnou ke starostovi. Přečetla si Pepého sms-ku, že má za ním zajít hned, jak dorazí. Prošla svou kanceláří, kde položila tašku na stůl a spojovacími dveřmi vešla ke starostovi. "Dobré ráno Dáši! Pojďte, posaďte se!" Josef vstal sám od stolu, aby jí vyšel naproti. Rukou ukázal ke křeslům u konferenčního stolku. Pomalu se do jednoho usadil a široce se usmál. "Děkuju, že jste přišla dřív," začal, "chci to probrat teď, dokud je klid, než začneme pracovat. Dáši, napsal jsem vám dost velkou odměnu, moc o tom nemluvte, je opravdu dost velká, ale vy si jí zasloužíte." "Jej," vydechla překvapeně Dáša. "Janě tohle neříkejte," Pepa ztlumil hlas a zatvářil se vážně, "vím, že jste se dost skamarádily, ale když tady byla ona, tak jak se za ty roky se všemi už zná, bylo to moc familiérní a míň o práci. Neříkám, že by se nic nedělalo, ale až s vámi to dostalo nějaký řád. Zavedla jste sem systém a to se mi líbí. Proto ta odměna." Pepa se opřel dlaněmi o stolek. "A ještě k té druhé věci Dášo. Chtěl jsem vám nabídnout místo na naší kandidátce, do voleb. Nemusíte být členkou naší strany, ale na setkáních by bylo fajn, kdybyste nás podpořila, jste mladá, přitáhnete mladé lidi... Co na to říkáte, šla byste do toho?"

Ta jen hlesla: "Já nevím, o tom jsem nikdy nepřemýšlela." "Jste schopná, to vím," pokračoval Pepa, "nebylo by to jen místo na zaplnění kandidátky, počítám s vámi do vedení města, pokud bychom získali dost hlasů. Do voleb je teda ještě čas, tak popřemýšlejte, rozmyslete, ale budu rád, když s námi do toho půjdete." Josef se znova opřel do kancelářského křesla a povzbudivě kývl na Dášu. Ta zřejmě pochopila, že starosta už řekl vše a začala se zvedat. "Ano, díky... Já budu přemýšlet," vykoktala. Nervózně se usmála a otočila se ke dveřím. Byla tak překvapená, nebo zamyšlená, že vyšla ven na chodbu. Ne zpátky do své kanceláře. Ani tam asi nevnímala, kde je. Podívala se vzhůru do stropu a široce se usmála. Nad odměnou nebo Pepovo pochvalou. Vůbec nezaznamenala Táňu pospíchající proti ní. Ta zřejmě čekala, že jí volně kráčející a culící se Dáša vidí a zastaví se. Obě přítelkyně se tak málem srazily!

"Jé ahoj Táni," vydechla Dáša s nepřítomným úsměvem na tváři. "Co to..." zakoktala Táňa a zůstala překvapeně stát. Dáša lehce zčervenala. Jak zastavili těsně před sebou a i díky velikosti Tániných ňader, jejich prsa se vzájemně dotkla. Navíc jí Táňa chytla jemně v pase a lehce se ještě přitiskla. "Dáši," začala, "já ti to chtěla říct už dřív, tak když jsme teď sami... Možná jsem ze začátku nebyla vždycky milá, ale věděla jsem, že to zvládneš, jen jsem nevěděla, jaká budeš... Zašla bys k nám někdy na kafe? K Janě chodíš..." Dáša byla rudá a měla oči sklopené k Tániným ňadrům. V hladké, lesklé halence vypadala ještě baculatější. Navíc bylo patrné jak se jimi Táňa lehounce, snad mimoděk, ale přece jen otírá o její prsa.

"Můžu, ráda," šeptla a pokusila se o úsměv. To Táňa se přímo rozzářila a vesele zvolala: "Tak příští sobotu? Budu sama doma, tak mi aspoň nebude smutno hm? Domluvíme se, teď musím běžet, pa!" Ještě Dáše zamávala prsty a rychle otevřela starostovu kancelář. "Ona mě snad balila?" zašeptala překvapeně Dáša, "a ty její prsa... až je mi z toho horko." Ještě hluboce vydechla a zamířila do kuchyňky.