Román Půjčované manželky 3 erotické povídky

Další ráno na radnici

Bylo časné ráno a Dáše se do snu vkradl divný zvuk. Nechtěl zmizet, naopak, byl víc a víc naléhavý... Dáša si uvědomila, že je to telefon.

Přetočila se, nahmatala ho, a aniž otevřela oči, zvedla ho: "Halo?" Z telefonu začal okamžitě Tánin hlas chrlit příkazy: "Dášo, okamžitě přijďte do kanceláře, já už jsem tu a Jana přijede taky dřív, chce stihnout všechny resty, než odjede na tu svatebku a... vezměte si něco elegantního, ne jako na procházku do lesa!"

"Pf," odfrkla Dáša, když zavěsila. Nevěřícně se podívala na budík a vstala z postele.
Byla už před radnicí, když jí znova zazvonil telefon a z něj se ozvala opět Táňa: "Dášo, kde teď jste? Až budete v podatelně, vezměte rovnou papíry, oni budou vědět jaké, zastavte se tam cestou."
Než Dáša stačila odpovědět, Táňa zavěsila.
Nebyla to od ní arogance, ale do kanceláře právě nakoukla Jana a nervózně se zeptala: "Kde je to moje druhé já? Vždyť jsem říkala, že dnes přijdeme dřív."
"Já jí to říkala!" rychle zalhala Táňa.
Jana jen přikývla a odešla. Právě v tu chvíli dveřmi z chodby vstoupila Dáša se stohem dokumentů v rukou.
"No konečně," vyhrkla Táňa a vstala, aby vzala od Dáši papíry, "Dášo, Jana vám řekne, co vše je potřeba a já to budu dělat s vámi, abyste se to naučila, co a jak, pozítří odjíždí i se starostou a bude to na nás."
Do kanceláře vešel František a Táňu tak zarazil.
"Dobré ráno!" zahlaholil a hned si zvědavě prohlížel Dášu, "ohromně vám to dámy sluší, včera tu byla krásná slečna a dnes krásná dáma!"
"Och děkuju," rozzářila se polichocená Dáša, protože se František díval na ní, "to je moc milé, děkuju."
Franta na ní obdivně hleděl dál. Měl proč. Dáša si vzala elegantní tenký svetřík s hlubším výstřihem, ze kterého vykukovala její mladá ňadra. Úzkou sukni🡕 nad kolena s rozparky po stranách a eleganci tomu všemu dodával korálový náhrdelník. Bylo to vkusné a přitažlivé zároveň.

Táňa nad těmi vzájemnými komplimenty jen zavrtěla hlavou a odběhla do kanceláře starosty.
Sotva za sebou zavřela dveře, objevila se v nich pro změnu Jana a volala: "Tak už jste tady, Dášo! Pojďte, pozítří odjíždím, tak se dáme do toho."
Dáša se rychle zvedla, úsměvem se rozloučila s Františkem a pospíchala k Janě.