Román Půjčované manželky 4 erotické povídky

Na svatební cestě

Pepé neorganizoval svatební cestu proto, že by byl tak velký romantik. Spíš chtěl, jak se říká, zabít dvě mouchy jednou ranou. Jednak s Janou nestihli tento rok ještě žádnou dovolenou, a pak to měl být dárek. Pepa se v poslední době Janě nemohl moc věnovat a vzhledem ke svému věku a mužné kondici, nevěnoval se jí ani intimně. Proto vybral velmi hezký a drahý hotel nedaleko Prahy. S vnitřním i venkovním bazénem a možností výletů do přírody.

"Tak to je opravdu moc hezké!" spokojeně se rozzářila Jana, když scházeli z hotelové terasy do zahrady s bazénem.
Po cestě se chtěla osvěžit, a tak hned po příjezdu zavelela manželovi a vyrazili k bazénu.
"A je tu klid!" dodala.
Opravdu, v bazénu nikdo nebyl. Jen pod jedním slunečníkem s lehátky ležel nějaký pár. Vzájemně se pozdravili, Jana si lehla na lehátko🡕 vedle nich a Pepé si vybral slunečník se stolečkem a židli🡕 čkami.
"Půjdeš teď do vody?" otočila se Jana k Pepovi.
"Teď ne, budu si chvíli číst, ať přijdu na jiné myšlenky, abych věděl, že mám dovolenou," usmál se na ní Josef.
"Tak já jdu," prohodila Jana a zvedla se z lehátka🡕 . Ladnou chůzí připomínající modelku na molu, v oranžových bikinkách, došla k bazénu.
"Jéé é," vyjekla, když sestoupala po bazénových schůdkách do vody. Její smějící se tvář ale svědčila o tom, že voda až tak studená není.

Pepa sklonil hlavu do knížky a začal si číst. Zaskočila ho ale slova, která zazněla od onoho páru.
"Ty ses zakoukal viď?" vesele prohodila ta žena ke svému partnerovi. Pepé si všiml, jak její muž zcela klidně a upřímně přikývl. Otočil se k bazénu a hned uhádl, o čem je řeč. Jana, která si užívala prázdný bazén, plavala na zádech a její plná prsa v oranžových plavkách připomínala bóje na hladině.
Jí to nevadí? Jí nevadí, že kouká na prsa cizí ženě a ještě mu to pochválí?! rozběhlo se Pepému hlavou. Všiml si ještě, jak si ten muž lehce, snad mimoděk, promnul rozkrok přes šortky🡕 . Jana už ale doplavala ke schůdkům a začala stoupat ven z vody.
"Jé to byla paráda!" volala od bazénu.
"Je tu hezky že? Vy to tady znáte?" oslovila jí s úsměvem ona žena, když si Jana sedala na lehátko🡕 vedle ní.
"Ne ne... My jsme tu vlastně náhodou, Pepa, manžel, to tu tak našel náhodně, skoro na poslední chvíli."
"Jako my," znova se usmála ta žena, " tedy my to tu známe, už jsme tu byli, ale vyrazili jsme sem jen na výlet, zastavili se cestou, a když mají volno, tak se zdržíme."
Všimla si Janina překvapeného pohledu, a tak začala vysvětlovat: "My takhle jezdíme, děti už velké, teda, tohle je naše druhé manželství, už jsme vlastně sami, tak takhle jezdíme tam, kde je to hezké a když je místo v hotelu, tak se chvíli zdržíme."
"Aha," vydechla Jana, to je zajímavé... takové docela dobrodružné, na to by asi Pepa nebyl."
"U nás je to zas obráceně, Jirka je takový neklidný cestovatel, já ráda ty procházky, tak s ním jezdím. Tedy, já jsem Milena a to je Jirka..."
"Jana a manžel je Josef, my to máme také už napodruhé, také naše druhé manželství," zasmála se Jana, "viď Pepo?"
"Jo, ano," zafuněl Pepa a naklonil se k manželce, "Jani? Nedáme si kafe?"
"Ty chceš kafe? Teď?"
"Ano, chci ti něco říct."
Jana se na lehátku🡕 otočila zpět k onomu páru a prohodila: "Za chvíli se vrátíme, dáme si jen kafe."
"Ano, určitě se ještě uvidíme," s úsměvem odpověděla žena a její muž rychle přikyvoval.
Pepa, který byl v tričku a šortkách, se jen zvedl. Jana si přes úsporné plavky uvázala kolem boků plážový šátek🡕 a vyrazili k baru na terase.
Když měli oba před sebou vonící preso, Pepa se naklonil k Janě a tiše začal: "Všimla sis Jani, jak ten muž na tebe koukal? Byl z tebe úplně vedle!"
"Jo? To jsem si nevšimla..."
"Hltal tě očima! A víš, co je nejdivnější? Jeho ženě to vůbec nevadilo! Slyšel jsem je, jak o tobě mluvili. Ona si všimla, jak se mu líbíš a vůbec jí to nevadilo! Víš, napadlo mě, jak jsme přemýšleli o tom oživení, zpestření, o někom k nám, pro tebe... Myslím, že oni to praktikují, že už tohle zkusili! Aby tak klidně koukala na to, jak on byl z tebe úplně mimo, to není normální pár."
"Jestli se ti to nezdá, Pepo, jestli si to jen nedomýšlíš."
"Můžeme se jich zeptat! Zavést na to nějak řeč, až zas budete spolu mluvit."
"Mohli bychom s nimi na nějaký výlet," prohodila Jana vesele, "když to tu znají."
Vypadala, že Pepovu domněnku nebere moc vážně.