Síla myšlenky 2 erotické povídky

V. Návštěva

Druhý den ráno jsem se dozvěděl od sestřičky, která měla denní službu, že Jana onemocněla, nic vážného, nějaká chřipka či co. Jen se omlouvá, že svůj slib musí odložit. Při tom, jak to říkala, bylo zřejmé, že moc dobře ví, o jaký SLIB šlo. Najednou znovu ten hlas v hlavě - Kdyby chtěl, klidně bych Janu zastoupila, ale teď přes den to asi stejně nepůjde. Holky z noční vyprávěly úplné romány. Škoda...

Trhnul jsem sebou, až si toho všimla. Copak jsem se zbláznil? Není vám něco? zeptala se starostlivě. Ne-ne. Jen se mi něco zdálo. Asi ještě moje hlava nefunguje tak jak má. No ale něco jinýho ti funguje dobře, ty kaňoure... zase ten hlas v hlavě.Začínal jsem mít podezření, o co asi jde. Jen jsem tomu prostě nedokázal uvěřit! Že by ten úraz? To přece není možné. Rozum se tomu vzpírá. Mimosmyslové vnímání! Sestra se stále neměla k odchodu. Pokusil jsem se uklidnit svůj dech a pomyslel si - Chtělo by to natřepat polštář a srovnat deku. Nechcete natřepat polštář a srovnat deku? zeptala se sestřička. To není možné, ono to snad funguje!!! Když budete tak hodná... Nadzdvihl jsem hlavu a ona se naklonila přese mě a srovnal mi polštář. Přitom se mi prsama namáčkla na obličej a v hlavě mi zaznělo - Ty by se cumlaly, co? Jen jsem se usmál a zamáčkl obličej do jejího výstřihu. Krásně voníte, Klárko. Jméno jsem si přečetl na visačce. Narovnala se a trošku znachovělá odpověděla - A to mám i místa, kde voním ještě lépe. Vidím, že kolegyně vám asi něco vyprávěly, že? Asi jo, a zrudla ještě víc. A vám vrtá hlavou, jestli je na tom něco pravdy, co? Jak to, sakra, ten chlap ví. Vlastně ano, pípla, teď už rudá jako rak. Dál jsme se nedostali, protože přes její rameno jsem zahlédl otvírající se dveře a v nich moji ženu. Klárka se ohlédla, rychle urovnala mojí deku a s obligátním ‚kdybysteněcopotřebovaltakzazvoňte‘ odešla. Ahoj marode, zašveholila Kamila ještě mezi dveřmi. Vidím, že ti je už líp. Asi to bude těma mladejma holkama, co se kolem tebe tady točí. Cos to té dívence vyprávěl, že odtud tak vystřelila, červená jak růžička? Ale, nabízel jsem jí noc plnou rozkoše, co jiného, odvětil jsem s úsměvem. To od tebe asi už čekat nemůžu, co? pomyslel jsem si vzápětí. Všiml jsem si, jak se má žena najednou zarazila a zvážněla. Je pravda, že posledních pár let se veškerá vášeň z naší ložnice vytrácela, a sex jednou za 14 dní byl vlastně jen takovou téměř povinností a nutným zlem, které jsem bral jen jako lepší formu své časté masturbace, kterou jsem musel odpouštět přebytečnou páru, abych se nezbláznil. Sakra, on má pravdu, náš sexuální život byl poslední dobou fakt tragédie. Kdybych si to párkrát týdně neudělala rukou nebo sprchou, asi bych se z toho dávno zbláznila, ozval se teď už známý hlas. Teď jsem se zase zarazil já. Ona mě snad vnímá, ale neví o tom. A to, že si to dělá sama je pro mě taky překvápko.

To by se dalo snad do budoucna využít. Tak mě napadá, jestli on si to potají nedělá taky sám. Tahle myšlenková konverzace proběhla ve vteřince, nahlas mi pak Kamila odpověděla - No jo, staré vtípky, na to tě užije.A pak znovu ten hlas - Ale co když to s tou nocí myslel vážně, holčička jak panenka, krásná prdýlka, kozičky akorát do ruky... tedy já přemýšlím jako bych byla na holky... i když... kdo ví? Rozhodl jsem se vyzkoušet, co to udělá - Ještě řekni, že bys mi takovou kočičku nepřála. Copak sis nevšimla tý krásný prdelky a těch koziček, akorát do ruky? Malinko se zarazila, ale hned pohotově odpověděla - Samozřejmě že všimla, ty čuňáku. Až jsem se skoro lekla, že jsem dostala sama chuť ty kozičky zkusit pomačkat, co to udělá. Přitom se krásně začervenala jak prvnička. Tak a teď si bude myslet, že jsem lesba. Kdepak lesba, ale je vidět, že ty tvoje řečičky, jak se ti hnusí dvě baby, když po sobě lezou, byla jen potlačený pravý stav věci, co?, blesklo mi hlavou. Skoro to vypadá, že ta moje averse k lesbičkám byla asi jen nějaká myšlenková blokáda, vybudovaná morálkou. Možná, že se ve mně začíná něco lámat... zaslechl jsem zvuk dalších jejích myšlenek. Kdyby tak chtělo, pomyslel jsem si. Nahlas jsem však řekl - Jen počkej, co ti udělám s těma tvýma kozičkama, jen co mi sundají tu sádru. Primář říkal, že to zítra zkusí a podle rentgenu se uvidí. Pak prý bude potřeba rehabilitace a posilování. No řekni, co lepšího bych měl v rámci rehabilitace mačkat, než pár (nebo několik párů) pěknejch koziček. To pomyšlení na těch několik párů ke Kamile samozřejmě dolétlo, jen nevěděla, jak jí to napadlo. Docela mě ten způsob komunikace myšlením začínal bavit.

Vypadalo to totiž, že když vyšlu nějakou myšlenku k dané osobě, ta ji považuje za svou a co víc, pokud je vyslaná formou přání nebo rozkazu, asi se jí snaží i řídit. Bude to chtít ještě bližší zkoumání, ale jestli je to tak jak si myslím, tak tahle moje objevená schopnost skýtá netušené možnosti! Zareagovala víc než uspokojivě - Však tu máš objektů na tu tvou rehabilitaci víc než dost. A myšlenky pokračovaly - Ježíši, co to dělám, vždyť já svého manžela navádím aby ošahával kozy jiných ženských, to mu můžu zrovna nějakou strčit do postele... ale vlastně proč ne, přeci nemusím být pořád tak sobecká a chtít ho jenom pro sebe. On mi taky nikdy nebránil, když jsem si někam vyrazila a nikdy se nepídil po tom, co jsem kde dělala. A že jsem dřív opravdu dělala...! Ale, ale, to se dozvídám věci. No co, vždyť jsem si to vždycky myslel, že Kamila není svatá, tak proč by mě to teď mělo překvapovat. Však ty určitě ty dlouhé týdny, co tu ležím, taky nenecháváš kundičku zahálet. Neříkej, že se nenašel nějaký ochotný dobrodinec, který by ze soucitu nenabídnul svoje služby, zašklebil jsem se. Copak dobrodinců by bylo, ale mně se žádný nelíbil. Až na jednoho. Přiznám se, pořídila jsem si jednoho krasavce. Stál pět stovek, je 20 centimetrů dlouhý a je na dvě tužkové baterky, odpověděla Kamila se smíchem. Tak to mi ho musíš představit hned, jak přijdu domů, usmál jsem se. Ta představa, jak si Kamila projíždí kundu robertkem, mě zase nastartovala. Musela si všimnout, jak se mi začala nadouvat deka🡕 . A hele, pánové jsou opět ve formě, co s tím uděláme? zeptala se už trošku změněným, jakoby chraplavým hlasem. Ten jsem si pamatoval z doby, kdy jsme spolu ještě chodili, sakra to už je dávno.

A najednou po letech... Já bych věděl... To já taky, ale co když sem někdo přijde? Tak to jsou dvě možnosti - buď otočíme klíčem, anebo si budeme přát, aby někdo přišel... Na chvilku se zarazila, pak vydechla... a její ruka zmizela pod dekou🡕 . Dveře zůstaly odemčené. Teď mi ho hezky vykouříš a až do konce. Všechno to spolykáš a bude ti to moc chutnat, vyzkoušel jsem svoji teorii. Nikdy mě ho nechtěla kouřit, natož do konce a ještě polykat. Ani chviličku nezaváhala, odhodila deku, olízla mi ho po celé délce a pak už zmizel v její pusince. Zavřel jsem oči a nechal se laskat. Kouřila jako o život, jako zkušená kurva. Vyrazil jsem ze sebe pár vzdechů a za chviličku jsem chrlil svoje semeno do Kamilina krku. Ani náznakem neucukla, všecičko opravdu spolykala. Byl jsem s výsledkem testu víc než spokojený. Teda to jsem netušila, že je to tak dobrý, vědět to dřív... a svezla se do křesílka vedle postele. No, alespoň žes na to přišla teď. Bude to taky tím, že mě tu jedna sestřička vykrmuje ovocnými kompoty, přiznal jsem. Nepovídej, a která? Snad ne to mládě co tu bylo před chvilkou? Kdepak, ta by mohla být její vnučka. Kamila se zarazila a opatrně se zeptala - A ta ti ho taky... kouří? Jo, taky, utrousil jsem suverénně. Ta s tím začala a pak se tu během dvou dnů vystřídala polovička sester z oddělení, pokračoval jsem s úsměvem. Nemám co ztratit, blesklo mi hlavou. Chvíli seděla, zaraženě koukala do zdi a pak si mimoděk zajela rukou do rozkroku. Přivřela oči a prsty začala zpracovávat svůj klín přes tenkou látku šatů. Sakra, mít tak volné ruce, hned bych jí pomohl.

VI. Kamilino procitnutí

Měla bych se jít podívat na našeho hřebečka, zaregistroval jsem vzdálenou myšlenku. Netrvalo ani tři vteřiny a dveře pokoje se otevřely a v nich stála Iva. V první chvíli se zarazila - můj přítel už opět vyzývavě trčící ke stropu a vedle postele Kamila s rukou v rozkroku a nepřítomným výrazem ve tváři. Ale velmi rychle ovládla situaci - Neruším? zeptala se, a aniž by čekala na odpověď, zavřela za sebou dveře a otočila klíčem. Teď se zarazila moje žena, ale také jen na chvilku - Vlastně ani ne, spíš naopak, a tak nějak zvláštně se usmála. Takový obrat jsem opravdu nečekal. Ty dvě se na sebe usmívaly čím dál víc. Aniž by to působilo nějak nezvykle, Iva přistoupila ke křesílku, ve kterém seděla Kamila, naklonila se k ní a za chvilku se jejich ústa spojila v dlouhém, vášnivém polibku. V tu chvíli byl můj čůrák napjatý k prasknutí, ale ty dvě přestaly vnímat svět kolem sebe. Kamila zjela oběma rukama pod sukýnku své nové kamarádky a jen špitla - ...bez kalhotek? Samozřejmě, ale bylo to vlastně kvůli tomu tvému kohoutkovi, aby nám to šlo rychleji... usmála se Iva. Kamila se jen ušklíbla a přitáhla si Ivu za zadeček. Ta si při tom začala rozepínat knoflíčky a vzápětí bylo jasné, že pod modrobílou sesterskou uniformou nemá vůbec nic. Kamila nelenila a přisála se ústy na levou bradavku Iviných čtyřek. Ta reagovala slastným zavrněním, ale za chvilku se vyprostila z obětí zvědavých rukou a shodila ze sebe přebytečný oděv. Kamila, když to viděla, vstala z křesílka a pomaličku si přetáhla šaty🡕 přes hlavu a stála uprostřed pokoje v krajkové podprsence a titěrných tangách. Rozepla si podprsenku a nechal ji spadnout na zem, zatímco Ivuška před ní poklekla a stáhla jí kalhotky ke kotníkům. Tím se jí před obličejem objevila hlaďounce vyholená kundička mojí ženy. Iva neodolala a jazykem přejela rýhu mezi nohama, která mě vždycky tak lákala. To už bylo k nevydržení - Prosím, nemučte mě tak a udělejte se mnou něco, nebo prasknu, zasténal jsem plačtivě. Kamila se ke mně otočila a s úsměvem chytla mého ptáka do dlaně, ale druhou rukou si zároveň přitlačila hlavu své milenky do klína. To už jsem prostě nevydržel.

Stačily dva pohyby a vyslal jsem směrem ke stropu gejzír semene. Na chvilku se mi ulevilo, ale když jsem viděl, že si Kamila mého macka dál nevšímá a věnuje se zas jen pocitům rozkoše, které jí dopřávala Iva svým jazýčkem, okamžitě jsem byl ve stejné situaci jako před chvílí.Zatracený zlomeniny, už abych měl ruce zas použitelný, prolétlo mi hlavou. Nevím, co ten pocit vyvolalo, ale během chvilky jsem v místech, kde byly kosti zlomené, cítil zřetelné teplo a intenzivní svrbění, aby po další chvilce do té doby všudypřítomná, tupá bolest zmizela jak mávnutím kouzelného proutku. Totéž platilo i o zraněné hlavě. Najednou se mi zdálo, jakoby celé moje tělo nějak pookřálo a po příznacích, způsobených úrazem, nebylo ani památky. Jen ten ztopořený čůrák ne a ne povolit... Tak dost, rozčílil jsem se v duchu, a už ať jste u mě a koukejte se mnou něco udělat! Obě kočky najednou vyskočily a beze slova se na mě vrhly. Iva chytla mého kokota a zarazila si ho skoro až do krku zatímco Kamila mi začal masírovat koule, ale zároveň nepřestávala druhou rukou rejdit Ivě mezi nohama. Ta slastně hekala s plnou pusou, ale nepřestávala v kouření. Po chvilce Kamila nahradila svoji ruku v Ivině klíně za jazyk a ačkoli to dělala poprvé v životě, zjevně se jí to zalíbilo a na Ivě bylo vidět, že také není nespokojená. Netrvalo dlouho a dospěl jsem k vyvrcholení a chviličku po mě i Iva, zpracovávaná mrštným jazýčkem mé drahé manželky. Ta vstala a přisála se k Iviným ústům a tak se obě podělily o tu část semínka, kterou Iva nestačila spolykat. Po skoro nekonečném polibku se Iva na Kamilu usmála - Děkuju, byla jsi výborná, ale ty sis moc neužila, nechceš, abych to nějak napravila?

No, na to, že jsem to se ženou zkusila poprvé, to snad nebylo nejhorší. A je fakt, že jsem docela rozrajcovaná, ale nedá se nic dělat, už budu muset, mám ještě nějaké zařizování na úřadech. Ale kdyby ti no nevadilo, můžeme se domluvit na pokračování, a svůdně zamávala dlouhými řasami. No jestli to nebude tady Františkovi vadit... Určitě ne, však on si tu určitě přijde na své, viď? mrkla na mě Kamila a tím jsem vlastně dostal požehnání. Samozřejmě mi to vadit nebude, odpověděl jsem, ale jen když mi slíbíte, že až mě odsud pustí, vynahradíte mi to. Podívaly se po sobě a se smíchem kývaly hlavami jako o závod. O to se neboj, však my si na tebe něco připravíme, ale to musíš být stoprocentně fit, abys nám stačil, ujistila mě manželka a otočila se k Ivě - Tak kdy a kde? A co dneska večer u mě? Přítel je na služebce, takže nebude překážet. Na kousek papíru napsala adresu a podala ji Kamile. Ta bez rozmýšlení souhlasila a papírek schovala v kabelce. Pak si ještě navzájem pomohly s oblékáním a nešlo přehlédnout všetečné dotyky, které oblékání doprovázely. Kdyby ti to nevadilo, mohla bych pozvat i pár kamarádek... prohodila jen tak mimochodem na závěr Iva. Podíval jsem se na Kamilu a podle lesku jejích očí bylo jasné, že předsudky vůči lesbickému sexu jsou definitivně pryč. Prosím, jděte už, nebo se neudržím a budu po vás chtít další kolo, prosil jsem. Představa lesbických orgií mě zase dostávala do varu. Vždyť už jdeme, se smíchem odpověděla Iva. Ale abys nepřišel zkrátka, kouknu se, kdo má dneska noční a něco ti domluvím. Tak papa, lazare. A pak už jsem jen zahlédl, jak Kamila mezi dveřmi zajela Ivě rukou pod sukýnku a ta se krátce zasmála...

VII. Záhadné uzdravení

Iva splnila, co slíbila a večer mi dělala společnost mlaďounká sestřička, sotva rok po škole, ale přičinlivá a poddajná. Bohužel na oddělení byl tu noc docela frmol, takže jsme stihli jen jedno číslo a to ještě ve spěchu. Ale díkybohu za to, při představě, co asi zrovna dělá Kamila, Iva a její kamarádky... nevím, jak by to dopadlo. Asi bych si sádru z rukou serval sám... Na sádru došlo hned ráno. Hned poté jsem byl odeslán na rentgen, který měl rozhodnout o další léčbě. S hotovými snímky rukou a hlavy mě převezli do ordinace k primáři oddělení. Ten chvíli snímky pozoroval, překvapeně povytáhl obočí a obrátil se ke zřízenci, který mě přivezl - To bude asi nějaký omyl, nespletli na rentgenu snímky? Nepatří tyhle někomu jinému? Vyloučeno, ohradil se zřízenec, od rána jsme byli na rentgenu první my a snímky mi přímo do ruky předal rentgenový technik. Záměna je naprosto vyloučená. Tak tu asi máme nový div přírody. Po pár týdnech a na kostech není po zranění téměř žádné stopy. Jak se cítíte? otočil se primář ke mně. Po pravdě mám pocit, jako bych měl víc síly v rukou než před úrazem, odpověděl jsem s nadšením. A co hlava? Bolesti, závratě... Vůbec nic, cítím se naprosto skvěle. Zkuste zdvihnout ze stolu tuhle skleničku, ukázal primář na sklenku asi z poloviny plnou vody. Bez problémů jsem jeho příkaz splnil, pak i druhou rukou a v návalu nadšení jsem chytil židli🡕 a zdvihl jí nad hlavu - také bez sebemenších potíží. Pomalu, pomalu, Bivoji, krotil mé nadšení lékař, je to sice s podivem, ale vypadá to, že vaše zázračné uzdravení bude asi fakt, který budeme muset přijmout. Ale pro jistotu si vás tu necháme ještě do zítřka, a jestli mi zítra ráno předvedete podobné kousky, pustím vás domů. Nic krásnějšího jsem už dlouho neslyšel.

Děkuju, pane primáři. Myslím, že bude všechno v pořádku... Tak ale teď bez řečí na pokoj a ještě odpočívat, a hlavně, žádné vylomeniny, leccos jsem o vás zaslechl, tak ať se vám nepřitíží, podotkl primář s úsměvem. Zřejmě se na oddělení nic neutají a primář patří asi k tomu vzácnému typu nadřízeného, který dokáže nad lecčím přivřít oko, pokud si jeho ovečky plní své povinnosti a vše funguje tak, jak má. Na zpáteční cestě na pokoj jsem odmítl kriplkáru a vydal se po dlouhé době po svých. Nedělalo mi to žádné potíže a za chvíli jsem se rozvaloval na posteli, tentokrát konečně bez té otravné sádry a obvazu kolem hlavy. Po dlouhé době jsem si také mohl sáhnout mezi nohy a s rozkoší promnout svého přítele sám a nemusel žebrat u některé ze svých samaritánek posledních dní. Poslušně se hned postavil a já se zalíbením prohlížel jeho tvar a proporce. No neškodilo by, kdyby chlapec trochu zmohutněl. Stačilo by tak 3-4 centimetry na délku a 1 a půl v průměru, napadlo mě... Musel jsem si promnout oči, jestli se mi to nezdá, ale i po hmatu se velikost mého pohlaví zvětšila během chvilky zhruba o tolik, kolik jsem si přál! Co to je? To snad není možné, nejdřív telepatie a teď ještě tohle... Tedy jestli tohle funguje... A co takhle zvětšit na dvojnásobek...? A teď už jsem jen vyvalil oči. Během chviličky mi mezi nohama ležela kláda 40 centimetrů dlouhá a dobrých 10 centimetrů v průměru. To už na mě bylo moc, taková monstrozita... Myslím, že těch 20 na 4 a půl bude bohatě stačit, pomyslel jsem si a pták se poslušně vrátil do požadovaných rozměrů. Ze zvědavosti jsem svůj objev vyzkoušel ještě na velikosti nohou, objemu bicepsu, délce vlasů... všechno fungovalo!

Vrátil jsem svoje proporce do původního stavu, kromě velikosti čůráka, trošku jsem nechal nakynout svaly na rukou, hrudi a zmenšil jsem si o fous břicho... no prostě senzace. S tím půjdou dělat věci! Pak mě napadlo, že budu muset prozkoumat, jestli náhodou nemám ještě nějaké další schopnosti, které by se daly nějak využít, ale najednou jsem se cítil strašně unavený. S pocitem sebeuspokojení jsem klesnul na polštář a s představami o možnostech nově nabytých schopností jsem usnul...