Němý svědek erotické povídky

Léto, srpen. Horký podvečer u rybníka s rákosnatými břehy. Ve vysoké trávě dvě nahá těla, spojená jen zaklesnutými špičkami prstů natažených paží. "Co jsem tvoje?" "Sluníčko." "Opakuješ se. Co ještě?" "Poklad." "To už jsem také slyšela. Jakou mám pusinku?" "Malinovou." "Oči?" "Dvě hvězdy naděje." "A nos?" "Špičatý, ale roztomilý, protože je tvůj." "A ouška?" "Mušličky." "A vlasy?" "Jako zralý len." "A krk?" "Labutí." "To jsi říkal včera." "Máš krk jako plameňák." "A kozičky?" "Dva kopečky s rozhlednami." "Bradavky?" "Vzácné perly." "A bříško?" "Úrodná rovina. Nebo letiště. Jak chceš. Tedy, spíš letišťátko." "A stehna?" "Jako krásný sen." "Lýtka?" "Jako víla tančící ve svitu Luny." "Co mám pod bříškem?" "Jizvu po operaci." "A pod jizvou?" "Další jizvu, ale kolmou." "Co ti připomíná?" "Studánku v hebkém mechu." "Jaká je?" "Voňavá." "Co do ní potopíš?" "Stéblo orobince." "Ten je moc tenký!" "Prst." "Ten je zase moc krátký." "Jazyk." Překulil se mezi její roztažené nohy, přejel jazykem po hebkých chloupcích, zasunul ho do studánky. "Jaká je?" "Zavlhlá!" "Jasně! Vždyť je to studánka! Co do ní ponoříš?" "Štafetový kolík." "Tak to zkus!" "Až po svatbě." "Ach jo! Stále stejná písnička." Pozvedla se a usedla. "Ukaž mi ten svůj štafetový kolík. Co s ním mám dělat?" "Hladit." Pohladila, potom pevně sevřela. "Co s ním mám provést nyní?" "Políbit." Líbala. Olizovala. Tiskla drobnými zoubky, polykala a zase líbala, olizovala... "Co máš v dlaních?" zamumlala s plnými ústy. "Kopečky s rozhlednami." "K čemu je stvořena moje studánka?" "K naplnění." "Tak s tím něco udělej!" "Mám ji vyprázdnit?" "Raději naplnit. Až se nabažím štafetového kolíku. Jakou mám prdelku?" "Malou." "To je snad dobře!" "Lákavou." "Na to zapomeň! Buď do studánky, nebo vůbec!" "Sakra, " ozvalo se z rákosí. "Tak už na ni vlez a začni ji šoustat, když si o to říká!"

Smích, vzdalující se kroky. "Hajný, " povzdechla. "Šmírák! Dám mu po hubě!" "Na to nestačíš, je to vazoun. Stejně už je pryč." Natáhla se po kalhotkách. "To nemyslíš vážně, sluníčko!" "Mám po náladě." "Přece už nechceš jít domů!" "Právě že chci." Šli. "Běž přes pole. Kdyby nás někdo viděl... Naši by vedli řeči." "Přece vědí, že spolu chodíme!" "Namluvila jsem mámě, že jdu na hřbitov zalít kytky." "Kdy tě uvidím?" "Ráno u autobusu." "Myslím... nahou..." "Nevím." Vzal to přes strniště, ona kráčela po cestě. Lomcovala s ní zlost. Zklamání. Kolikrát už toho trumberu sváděla, dělala mu pomyšlení, honila mu ptáka, cumlala ho v puse, ale nepřiměla ho, aby ji ošoustal. Že až po svatbě! Víra mu nedovolila hřešit před svatbou! Ale do zadečku by jí ho strkat chtěl. Došla k osamělé lípě na rozcestí. Ležel pod ní mladý hajný a významně se usmíval. "Nevěděl jsem, že jsi tak přičinlivá." "Ty toho o mně nevíš!" "Teď už vím mnohem víc. Máš tělo, že by tě mohli fotit do časopisů!" "Celá žhavá! Proč špehuješ?" "Nešpehuji. Náhodou jsem měl cestu kolem rybníka." "Slušný člověk by potichu odešel." "Na mém místě bys také stála s otevřenou pusou a s očima na stopkách. Zařval jsem, aby na tebe nevlezl." "Jsi sprostý!" Stála jako přikovaná, hlavu skloněnou. "Nepovíš to tátovi?" "Nepovím, ale něco za něco!" "Co za co?" "Tady stále někdo courá. Půjdeme ke stohu. Podrž mi brašnu." Loudavě se zvedal. "Tobě podržím docela ráda, " řekla bezostyšně. Podržela by každému, u rybníka měla úspěch na dosah, možná by toho trumberu dneska přiměla k šoustání. Vykročila přes pole. Konečně se jí povedlo, o čem dlouho snila! Být s hajným o samotě. Dostane ho. Chytí ho na háček a nepustí, trumbera si může najít jinou, která nebude tak žhavá do sexu. "Máš toho kluka ráda?" "Je to cvok. Ale milý. Napřed dostudovat, potom vojna, po vojně🡕 svatba, po svatbě úplně všechno." "Trochu na dlouhé lokty. Chceš si ho vzít?" "To bych se načekala! Tři roky jsou dlouhá doba. Ale je s ním sranda. Ty jeho řečičky..." "U rybníka jsi pěkně dováděla." "Měla jsem pádný důvod. Jsem normální holka." "A zpropadeně pěkná! Máš tělo jako vrbový proutek. Jen s ním švihnout do trávy." Došli ke stohu. Přetáhla si přes hlavu halenku, stáhla džínsy a kalhotky. "Mám pěkná ňadra?" "Jo." Stahoval si košili🡕 , jenom sekl pohledem. "Líbí se ti moje hnízdečko?" "Jo." Stahoval si kalhoty🡕 , ani nepozvedl oči. "Povídavý nejsi." "Tu hru na mě nezkoušej! Nepotrpím si na dlouhé kecání."

Natáhla se do slámy a pozorovala, jak si stahuje trenýrky. "Panenko skákavá! Ty máš orla!" "Neboj, do tvého hnízdečka se pohodlně vejde. Polib ho!" "Nevadí ti, že jsem líbala jiného skřivánka?" "Dovedu zapomínat." Líbala, olizovala, sála. "Stačí!" Zase se natáhla do slámy, zavřela oči a čekala s rozevřeným klínem. Cítila, že má studánku úplně mokrou. "Co s tebou má provést můj bombarďák?" "Oprcat!" Dopadl na ni, ale nezaútočil. Líbal jí celé tělo, tiskl stehna a zadeček, muchloval prsy. "Od dnešní noci bude v tomhle hnízdečku hnízdit jenom můj orel, " pronesl rozhodně. "Nikoho jiného tam nepustím." Zavrtěla celým tělem, pozvedla nohy, roztáhla stehna ještě šířeji a orel zaletěl do hnízda. "Dej pozor! Nemáš prezervativ?" "Nemám, nečekal jsem, že na tebe narazím." "Narážíš mě. Bez gumy. Tak bacha!" "Neboj, dám pozor." Nedal. Ani se nesnažil. Ostatně, netrvala na tom. Naopak. Splnilo se jí přání, a když milenec náhle zrychlil na maximum, zkřížila nohy na jeho bedrech a pevně ho k sobě přitiskla pažemi. Explodoval. Vyrazil dlouhý povzdech, políbil ji na rameno a zůstal na ní nehybně ležet. "Konec?" vrkla zklamaně. "Pauza." "Proto! Mám studánku naplněnou po okraj. Cítím, jak ze mne teče." "Můj bombarďák ji bude naplňovat pravidelně. Ale jakápak studánka, máš krušinu jako každá jiná." "Naplň mi krušinu ještě jednou!" "Třeba dvakrát." "To je stále málo!" "Desetkrát." "To nesvedeš!" "Můžu si něco nechat na zítřek, ne?" Uznala to. Ostrá stébla trávy ji píchala do zad, do zadečku, do nohou. Nedbala a přirážela ze všech sil. Vysoko na obloze se usmíval srpek měsíce jako němý svědek.