Setkání v dešti erotické povídky

Pomalu jsem vzala do ruky její mladé pevné prso a cítila jak se jí pod hedvábnou košilkou začínají vzrušením tuhnout bradavky. Dneska si konečně pořádně užiju blesklo mi hlavou.

Co mě to stálo námahy a času pomalu po malých krůčcích se dostat na tělo takové krásce. Všechno začalo jednoho deštivého a chladného rána pršelo jako by měla nastat potopa světa a já zachumlaná do svého nového šedého podzimního kabátu🡕 šla po ulici a při tom se vyhýbala kalužím. Zamyšlená jsem si nejdříve nevšimla elegantně oblečené mladé dívky která stála na zastávce tramvaje číslo 22. Ale když jsem zvedla zrak od mokrého světa kaluží okamžitě mě zaujala. Bylo to asi držením těla nebo si tomu klidně říkejte nadrženost protože jsem už alespoň půl roku neměla prcinku na dovádění, ale cvaklo mi to jak nikdy a já věděla že tu postavičku schovanou v ebenově černém plášti bych si přála rozbalit jako vánoční dárek.

Postavila jsem se vedle ní a moje fantazie jela na plné obrátky v hlavě se mi točily různé scénáře našeho seznámení je zajímavé že všechny končily vzdechy a orgasmem. (už to fakt potřebuji ). Nakonec zasáhla jak to tak bývá náhoda. Krásná neznámá si vytahovala z kabelky telefon a spadla jí na mokrý chodník peněženka očividně si toho nevšimla protože když žena něco hledá v kabelce přestanou platit fyzikální zákony. Nezaváhala jsem ani na sekundu a přispěchala s pomocí podala jsem jí peněženku a zadívala se do jejích mandlových očí. Pohledy se potkaly a ona povídá "Jéžíš děkuju moc jste fakt cute a já trubka ” ztuhla jsem. Ale co kvůli inteligenci jí nechci a na hluboké filozofické debaty o smyslu života a vůbec mám dost itošů z Klubu těžkého diváka. Do úsměvu jsem se snažila vložit to jak mě přitahuje a já bych za ní chtěla běhat jako pejsek že z toho vyšel spíš škleb hodný čerta po lobotomii. Abych se udržela ve hře povídám "Ráda jsem pomohla jmenuji se Anna” a podávala jsem jí svoji ruku "Jéé moc hezké jméno já jsem El” stiskla mojí ruku a já uviděla nádherně pěstěné nehty s velice rozverným lakem růžové barvy.

Usmály jsme se na sebe a začaly tlachat o práci. Tak jsem se dozvěděla že pracuje jako sekretářka v korporátu a já na sebe práskla že práce kunsthistoričky v muzeu dokáže být velice zajímavá. Tramvaj se blížila na zastávku a já pomalu panikařila. El mi ještě jednou poděkovala a chystala se nastoupit (sakra zmizí mi a já ji fakt chci). "Nechceš zajít na večeři?” Vyhrkla jsem ze sebe. El se pomalu otočila kývla usmála se a podala mi svoji vizitku. "Napiš” řekla ale to už se zavírali dveře a já zůstala stát na zastávce celá vlhká nikoliv od deště.