Pasáček ovcí 3 erotické povídky

Selka jej vyplísnila, kde že je a také na sad už nevyšel. Ještě ani nedošel do ovčína od selské chalupy, když se dveře znovu otevřely a jimi do ovčína vklouzla Anička. Přešla ovčínem a ulehla na ovčákovo lože dříve než-li on. Sotva Vincek vlezl v ovčíně pod deku, Anička si žádala opakování ranní a odpolední hry. Udivila jej však, protože děvče bylo jednak nahé, ze šatů vysvlečené a pak od samotného počátku hry si počínala tak, jako by se všemu učila ona a né on. Když se pod něho i vtlačila, ovládla Vincka prudká a dychtivá žádostivost, která jej ponoukala pochlubit se tím, co se odpoledne naučil na kraji lesa. Jaký div, že přitom úplně zapomněl na slib, který dal děvečce...

Zase Aničku líbal, zase ji hladil, ale díky zaškolení od mladé fořtky Betuše už věděl, co s rukama. Pomalu sjížděl po dívčině těle, přisál se na malé prsíčko dívčiny a koleny se ji vklínil mezi nohy. Když Anička ucítila jeho prsty ve svém dívčím panenském lůně, zatajila dech a poněkud se napnula. Vinckovy prsty jí tam ale dělaly dobře... Tak dobře, jak ještě v životě nezažila. Začala z toho povzdychávat a rychleji dýchat a lůno jí začalo tak zvláštně trnout a vlhnout. Mladičký ovčák jí tam prsty rozehrál koncert z něhož děvče dostávalo až slastné závratě.
Pak, stejně jako s paní fořtkou na lesním palouku, začal Vincek svým údem hledat vchod do Aniččina těla. Dívence to bylo sice zprvu příjemno, ale když se ta věc, ten mužský tvrdý kolík začal cpát do jejího lůna, začala se Anička chvět a tlumeně naříkat, protože měla bolestný pocit, jako by jí tam projížděl tupý nůž🡕 , který trhal a způsoboval dvojnásobnou bolest. Nechtěl jí Vincek ublížit a tak svůj útok na její panenství přerušil, vzpomenuv si na slib, co dal děvečce Báře. Jenže Anička jsouc celá rozpálená vášní, uhodla jeho záměr to ukončit a instinktivně skrčila a co nejvíc rozevřela nohy, ještě více ho přitiskla na sebe a hlasitě zašeptala: "Já to chci, Vincku, pokračuj...,prosííím..., já to chciii!!"
Vincek tím byl překvapen, ale uposlechl přání selské dcerky, zvláště proto, že i pro něho to bylo tuze příjemné a vzrušující a chtěl to dovést do stejného vyvrcholení, jako s paní fořtkou. Započal tedy opět svým žaludem tlačit Aničce do pochvy a protože již i přes bolest byla její těsná kundička vlhká, přec do ní pronikl a i přes její bědování dívčině protrhl blánu a učinivše toto děcko paradoxně ženou... Pronikl do ní až po kořen až byla Anička byla jeho údem zcela vycpána.

Pak začal přirážet, jak to činil paní fořtce, které se to odpoledne tuze líbilo. A protože i jemu se těsná dívčí pochva líbila a dělala mu dobře, neučinil snad ani třicet šťouchů do ní a již s sebou trhl, každičký sval v něm se zanul, v penisu mu zacukalo a on se do Aničky, byvše v ní až po kořen, vydatně vysemenil. Děvče z toho bylo jak u vytržení, když ucítilo v sobě to cukání a to rozlévající se teplíčko jako by se v ní rozlévalo přihřáté mléko.
Potom Anička vedle Vincka ležela, celá upocená a jako zabitá.... Dlouho trvalo, než-li se sebrala, než se zvedla aby odešla. A tehdy se ukázalo, že je celá rozbolavělá a sama nedokáže jít. Proto ji Vincek musel doprovodit až k oknu a tam ji pomoci vlézt do komůrky. Děvečka Bára z toho byla celá vyplašená.

Vincek se vrátil do ovčína, ulehl a měl zase o čem přemýšlet. Stalo se pak, když děvečka brzy ráno procitla a otočila hlavu k loži své svěřenky Aničky, s určitostí poznala, co se muselo asi v noci v ovčíně stát. I zhrozila se těžké zodpovědnosti a honem uvažovala, jak by bylo lze zakrýti a utajiti, že Anička už není pannou. Naštěstí se tozpomenula, že na půdě se suší čisté vyprané prádlo. I odběhla potichu na půdu, aby přinesla, čeho bylo třeba. Když viděla, že selky dcerka po hříchu ještě spí, probudila ji a hodila jí na postel na peřinu přinesenou čistou košili🡕 a prostěradlo, načež ji poručila aby se rychle převlékla a prostěradlo si vyměnila neb je obé má potřísněné svou krví. Dále jí řekla, že o ničem co se v noci stalo nesmí před matkou ani nikým jiným mluvit, protože by své matce tím jen velikánskou ostudu a sobě odsudky lidí a pohanu padlé holky přinesla. Pohrozila Aničce, že jestli bude i nadále za Vinckem chodit, tak to bude muset její matce sdělit a Anička se pak má na co těšit. navíc by jistě její matka Vincka ze statku bičem vymrskala, takže nechce-li na něho a na sebe přinést její hněv, tak musí slíbit, že za Vinckem už chodit nebude a bude sekat dobrotu. Anička jí to kupodivu tuze ochotně slíbila, že prý jen chtěla zkusit..., okusit, ale že jí to prý stačí a nechápe prý, co na tom milkování tak všechny holky vidí, když to tolik bolesti a nesnází přináší. Děvečku Báru popadl vztek a tak se rozhodla, že se s ovčákem Vinckem vypořádá. Ráno za ním šla, ale on i ovce byli už pryč. Odložila tedy svůj hněv na večír, až se zase z pastvy vrátí.

Vincek zatím zase vyhnal ovce po polní cestě až do lesa na doposud nespasený palouk. Tam si zase sedl pod ořeší a v duchu si přál, aby zase přišla ta mladá paní.

Fořtka Běta po snídani zase vyprovodila muže na lesní obhlídku. Fořt se chtěl podívat do tyčkoví na opačné straně revíru a nahlédnout na lesní paseku, kde sezónní lesní dělníci vysazovali mladé smrčky. Běta rychle umyla ve škopku nádobí, utřela je a už se zase chystala k palouku, vzdáleném od myslivny asi 20 minut chůze. Opět ze sebe vysvlékla spodní prádlo i sukni🡕 spodničku. Nevzala na sebe dokonce ani kazajku a jen v košili🡕 s krátkým rukávem a v kanafasce se všitou spodničkou.
Vzala na nohy střevíce a rychlou chůzí spěchala za svým vytouženým cílem. Pravda, včera večer se starý fořt vypjal k jakémus výkonu, ale v pěti minutách byl hotov a hnedle tvrdě usnul, aniž by jeho žena z toho měla nějakou radost.

Tentokrát Běta nemarnila čas nějakým pozorováním z úkrytu. Když viděla, že ovčák tam sedí sám, srdce jí zaplesalo a vydala se k němu. Vincek, když paní fořtku uzřel, i on se rozradostněl.
"Tak co? Bylo tu za tebou zase to děvče?" otázala se ho opatrně.
"Ne, paní, ta nepřijde. Byla za mnou v noci v ovčíně a já se k Aničce zachoval tak, jak jste mě to naučila... Dostalo se jí, čeho si po mě tak žádala..."
"A...? Tys ji...? Co bylo?" vyděsila se fořtka.
"Všechno, paní, všechno jako včera s vámi", řekl upřímně Vincek.
"Vincku, neříkej mi paní. Za starého fořta Kobosila sem se vdala, protože si to přála moje máti. Jsem z chudých poměrů... Tam ve městě jsem chodila poklízet do jinačí nóbl rodiny jednoho pana doktora a jeho žena, o byla opravdová milostpaní..., co já... Vždyť můj muž má pětašedesátku na krku a mě je jenom dvacet jeden rok... Mohl by mi bejt dědečkem", povzdechla si smutně. "Ty jsi nyní můj jediný kamarád, jediný blízký člověk..."
Sedla si vedle Vincka a jala se poslouchat o tom, jak selčina dcerka zase přišla za ním do ovčína, jak se dokonce vysvlékla do naha a jak po něm chtěla milkování. Vyprávěl jí, jak díky Bětině včerejší výuce už věděl, co má činit a tak také učinil. vypověděl fořtce, jak to Aničku sice bolelo, ale jak chtěla aby neustával a tak se do ní dostal a dělal jí to jako Bětě. Pak jí popsal, jak Aničku musel doprovodit až k oknu její komůrky, protože šla z těžka a ze široka, neboť měla pindulku celou rozbolavělou.
"To děvče má kolik?" otázala se Běta.

"Eště jí nebylo třináct", přiznal.
"Proboha, kluku! Vždyť to ještě není dívka, ale dítě?! To nesmíš opakovat! Připravil jsi ji o věneček, ale věřím, že to nikdo nepozná a ona to na tebe nepoví, ale straň se jí, jinak se dostaneš do maléru!" varovala jej. A pak řekla: "Ale se mnou smíš, se mnou se do žádného maléru nedostaneš, já nejsem dítě, ale dospělá ženská...", řekla mu vtíravě, přestala ovládat a chtíč ji úplně pohltil. Dalo to tedy jistou práci, vlastně ho spíš přemluvila, že ho zaučí, ale stálo to sakra za to. Začala Vinckovi povídat, že je moc hezký, že je z něj úplně poblázněná... Přisedla si blíž k němu a pomaličku, jako domácího mazlíčka, ho začala hladit. Posadila se mu na klín a užívala si, jak jí zírá přímo do dekoltu košile🡕 . Pod zadkem cítila jeho péro, které se začalo nalévat krví a úžasně tvrdnout.
Mladá paní fořtka si svlékla sukni🡕 a posléze si vykasala i košili🡕 –Vincek jen valil oči na její ňadra a neprojevil ani náznak nějakého odporu. Byl úplně odevzdaný všemu, co mu bude dělat. Pobídla ho, aby jí osahal prsa a pak ho nechala, aby jí hladil stehna, boky, břicho i kundu a strčil jí dovnitř dokonce prst. Políbila ho, svůdně na něj zamrkala a pak mu vytáhla z kalhot jeho ztopořený penis. Vincek vzdychal slastí a nechal se od ní honit. Běta ho položila na znak do trávy a líbala ho, zatímco mu svými ňadry jezdila po břiše a pak i po rozkroku. Učila ho, kam má sáhnout, aby jí to dělalo dobře, jak jí má prsty protahovat lůno...

Když mu pak učinila rozklek nad ztopořeným údem, když si ho tam sama rukou naštelovala, dosedla mu na ten tvrdý zázrak a když mu vklouzl mezi stydké pysky mladé fořtky, prostě proti ní také trochu přirazil pánví, až vykřikla překvapením, a pak najednou celý vjel do ní až na doraz. Běta jen zamrkala očima, ale vůbec nechtěla přestat. Pořádně si ovčáka osedlala, aby si to jaksepatří užila! Pochva jí čvachtala, protože jí měla úplně promáčenou vzrušením, a ten mladý pevný a horký kolík uvnitř ji neskutečně vzrušoval. Držela si Vinckovy ruce na prsou a on jí je pořádně hnětl a mačkal jí bradavky. Ve vzájemném objetí vzdychali a sténali, zatímco Běta se stále důrazně zmítala na jeho kolíku. Vincek to potom už nevydržel, náhle vyhekl, vzepjal se ona dosedla a již cítila ty záškuby jeho pyje ve svém lůně přímo na děloze. Ne, orgasmu nedosáhla, ale i tak se cítila neskonale blaze. Nemuselo pršet, hlavně že kape. Pak se zase přioděla jak přišla, poděkovala Vinckovi, dala mu hubičku a odkráčela zvesela ke své myslivně.

Vincek, jsouc mladou paní fořtkou zase řádně odšťaven, nemyslel už na Aničku, neb už věděl, že to ještě není žena a vzal si k srdci varování paní fořtky. Bylo mu tuze blaze po těle a začal si v duchu říkat, že nemusí být člověk bohat a přesto je zde na světě tak krásně.
Toho dne za ním Alžběta Kobosilova již nepřišla, protože to bylo tuze nebezpečno. Její muž dorazil k obědu, po jídle si dal na hodinku šlofíka a pak odpoledne jen cosi šel zařídit do vsi kvůli dřevu a pak do místního hostince. Mohla by sice Běta vyrazit za pasáčkem i odpoledne, ale nechtěla si s ohněm zahrávati neboť nemohla tušit, kdy se manžel navrátí ze vsi.

Před večerem tedy Vincek zase sehnal ovčí stádečko od lesa do vsi.
I čekala jej na sadě u plotu zase sousedovic dcera Frantina. Proto Vincek zavřel ovečky do ovčína a šel za ní na sad.
I vyptávala se ho, zda tu není jeho hospodyně dcerka Anička, která tu prý slídila jako ještěřice, takže ona, Frantina, ku plotu chodit nemohla.
Vincek ji ale uklidnil, že ta je nebude vyrušovati. A tak se soumrakem si Frantina zase položila hlavu na ovčákovo rameno a říkala mu, že je hezká chlapec, že se jí líbí, že je jiný než ostatní, že není obhroublý jako někteří selští synové či čeledíni, že on je milý a tak jej má ráda i když ví, že on její lásku nemůže opětovat, protože ona je selská dcerka a on jenom pohůnek... Přesto si zase položila hlavu na jeho rameno a vzala jeho ruku, kterou i vložila na ňadro. Přes košili🡕 sice, ale přece. Vincek viděl, že je sice menší než-li ňadra té mladé paní tam v lese, ale že je stejně pevné a určitě větší, než jaké má Anička. Už ale nebyl nekňuba... Už věděl, co má s rukou dělat a tak Frantinu hladil, lehce jí prs tiskl a dlaní jezdil přes hrot bradavky, až tento se ztopořil a divže mu dlani neprobodl. Frantina byla z toho mile překvapena, začala rychle vzrušeně dýchat a cítila cosi, co ještě nikdy nepoznala. Pak jej objala a ti dva se hubičkovali a nakonec líbali jako dva staří milenci. Pak ale kdesi ve stodole dvora Frantinina otce, sedláka Rozsejpala cosi zarachotilo, dívka se hned ulekla a od Vincka odpojila a raději se vzdálila od plotu, protože kdyby ji tam otec, starší bratr nebo matka přistihli, asi by pak dostala na hřbet nařezáno, že se s takovým zaplétá.

A tak se sešli zase u večeře selka Rozehnalová, žena rázná, zachovalá, taková ta žena kyprých tvarů, její dcerka Anička, zatím stále vižle oproti takové Frantině, která ač teprve patnáctiletá dívka, už byla tělesně vlastně ženou-mladicí, dvacetiletá děvečka Barča, mladá ženská krev a mlíko, která měla fortelnou postavu jakoby už byla ženou, aspoň tak dvakráte rodila a né že byla svobodná, a pak Vincek. Selka měla u hrachové kaše zakusovaného chlebem řeč. Ptala se, zda jsou jejich čtyři kravky zaopatřeny, zda i dva voli k potahu, zda s ovcemi je všechno v pořádku, jestli je drůbež zahnána a králíci dostali krmení. Hovořila o tom, co bude třeba vykonat zítra a pozítří, pak vzpomněla na čtveřici čuníků, zda i ty jsou zaopatřeni, hnůj vykydán atp.
Pak se obrátila na Vincka: "Před zimou prodám všechny ovce... Nic z nich nemám, nevynášejí, beztak jsme už ostatním s těmi ovcemi jen pro smích. I bratr už do mě hučí, abych chov zrušila!"
Vincek se tuze ulekl a zbledl. Když to selka uviděla, bylo jí ho líto a tak řekla: "Neboj se, Vincku, pro tebe je na dvoře práce dost. Seš už skoro chlapák, sílu máš taky, tak z tebe udělám pohůnka. Budeš krmičem a budeš jezdit s volky v zápřahu. Báře se tím v ledasčems uleví a ty budeš mít konečně práci pro chlapa. Ovčín je už beztak starý, tak jej pak zboříme a dřevo bude z něj na otop. Na jeho místě bude seník a aspoň budeme mít pro kravky krmení na zimu kam složit a ne jen do toho seníku nad chlívem.
A abys nechodil jako hastroš z pole, dám ti po nebožtíku muži kalhoty🡕 , košili🡕 i vestu, aby se ve vsi nesmáli, že nemám na ošacení svojí čeledi."
Anička mlčela a po Vinckovi pokukovala uculujíc se a Bára naopak naň hleděla dosti zarputile.

Po večeři pak Vincek odcházel ze stavení smutně. Ano, polepší si, bude pohůnkem, tedy mladším čeledínem, bude mít na starost jinačejší věci, ale tím vlastně skončí jeho dětský kus života. Bylo mu také líto jeho milých oveček.
Bylo mezi osmou a devátou hodinou večerní, byla již tma, když Vincek ulehl na své lože v ovčíně. Ležel a dlouze přemýšlel o své budoucnosti, o chuděrách ovečkách, o paní fořtce i o Aničce, když asi po hodinovém přemítání zavrzla dvířka ovčína.
Byla tma a tak Vincek se ulekl, že za ním zase přišla Anička.
"Vincku?" ozval se polohlasně ženský hlas. Došlo mu, že je to Barča, děvečka, která spí s Aničkou.
"Tady sem, já eště nespím", ozval se ovčák.
Došla až k jeho loži na kterém si on zatím sedl.
Sedla si na jeho lože a řekla: "Jestlis čekal selčinu Anničku, čekáš marně! Nepříjde, protože ví, že bych to řekla její máti. Já moc dobře vím, cos včéra v noci té holčině udělal. Ty zmetku jeden, vždyť je to ještě dítě! Kdyby se to selka dozvěděla, vezme bič a vypráská tě odtud!! Tys mi slíbil, že ničeho víc než objímání, líbání a hlazení nepodnikneš! Slíbils a nedodržel! Zbavil to nešťastné dítě panenského vínku!", vyčítala mu polohlasně, ale důrazně. "Máš štěstí, že mám pro to děvče pochopení a zamaskovala důkazy o co byla tebou připravena. Cos jí vlastně dělal?!"
"No...já...víš...když... ale ona to chtěla", blekotal kluk stydlivě. "Tak víš co?" napadlo děvečku Báru hříšno, "Ukážeš mi to. Já budu teďka jakože Anička a ty mi názorně ukážeš, jak to mezi vámi včera bylo."

"Ale, ale ona se vysvlíkla a byla nahatá a já...já taky...?" pronesl provinile. "Nahatí? Aha..., no tak budeme taky... Dyť je stejně tma, jeden na druhýho nevidíme, takže se nemusíme stydět a už ze sebe rozvazovala tkanici sukně🡕 a pak ze sebe vysvlékla košili🡕 , obnažujíc tmě své tělo s festovními boky, pěkně kulatou zadnicí, širokými stehny i lýtky a plným kyprým poprsím.
I Vincek se vysvlékl.
"No, já když přišel včéra večír sem do ovčína, Anička tu už byla, ona tu na mě čekala nahatá na dece🡕 tady na loži", vysvětloval ovčák nervózně.

"Tak dobře, ty vstaň a já si vlezu na tvoje lůžko", řekla Bára už méně přísným hlasem. I učinili tak.
"Já si sedl na lůžko a ona mne objala a přinutila si lehnout k ní", pokračoval Vincek. Nemusel to říkat dvakrát. Dvé ženských paží jej uchopilo za ramena a stáhlo do lehu. Nyní vedle sebe leželi Vincek s děvečkou nazí.
"Ona mě začala hladit a líbat, já jí to opětoval a pak...pak mě na sebe stáhla a rozevřela nohy, takže jsem se ocitl mezi nimi", popisoval Vincek včerejší noční dění v ovčíně. Však také Bára uchopila Vinckovu hlavu a začala ji líbat, začala jej vískat ve vlasech, hladit po tvářích, na krku i hrudi... Pak i ona jej na sebe stáhla, přičemž dost pokrčila nohy a kolena rozevřela od sebe. Už nepřemýšlela, ale celá hořela touhou. Vaška už tu neměla více jak osm měsíců. Za tu dobu jí jen dvakráte napsal. Potřebovala mužské objetí, potřebovala do sebe mužský úd. Byla na to zvyklá už od šestnácti a nyní jí to tuze chybělo.