Erotické povídky ❤ Inspirace pro lepší sexuální život.

Pasáček ovcí 4 erotické povídky

📑 Tato povídka má více částí: Zobrazit obsah.

Také Bára dala Vinckovu ruku na své plné ňadro a vskutku, jak chlapec ucítil v dlani tu pevnou pružnou masu s hebkou kůží, jeho prsty se rozpohybovaly a bořily se do té plnosti. Posléze se přisál sám ke druhému a jal se cucat na něm bradavku, vztyčenou jako habrový kolíček. Bářin dech se zrychlil, prsa se jí dmula. Jeho teplá ústa jí vyvolávala slast, jakou kdysi zažívala při čeledínovi. Když se chlapec osmělil a jeho ruka mu zajela do porostu v klíně, již vzdechla dosti hlasitě. Ovčákovy prsty tam byly tuze čiperné, rejdíc jí ve štěrbině mezi pysky a brnkaje jí o poštěváček. I viděla děvečka, že mladý ovčák je více než dostatečně poučen o tom, co má v takové chvíli se ženou konati. Polohlasně vzdychala, propínala trup, zatínala pochvu do níž rovněž pronikaly jeho prsty, šílíc slastí, že zapomněla na jeho varováním a nabádáním k opatrnosti. Cítila trnutí, brnění, mravenčení ve svém lůně, tetelení v podbříšku. Bára věděla, že ženská ňadra jsou jednou z nejoblíbenějších mužských hraček a ona hlazení, cucání a lízání bradavek zbožňovala. Zároveň ale ve svém klíně cítila chlapcův tuhý ztopořený penis, kterým začal hledat vstup do jejího těla.

"Tak a teď mi ukaž, jak jsi z Aničky udělal ženu", pronesla vzdychajíc. Vincek svým penisem hledal, ťupal až našel. Náhle pronikl do Bářina lůna, až se děvečce z toho zatajil dech a když ucítila náraz na svou dělohu, zaťala prsty do Vinckových žeber a užasle zahýkla.
Kluk ale na nic nečekal a rozjel tanec tam a ven..., tam a ven, neb už věděl, co se patří dělat. Ramloval ji jako nevybouřený zajíc, bušil do čípku a protahoval kundu až to mlaskalo a jeho břicho pleskalo o její.

Bára přerývaně dýchala a zajíkavě sténala, ale Vincek nedbal a mrdal ji jako zralý chlap, jdouc si za svým, hnán chtíčem a přirozeným pudem mladého samečka. Báře z toho až uši zalehly a pak slyšela andělíčky zpívat. Od takového mlíčňáka něco takového nečekala. Pak náhle přirazil naposledy a už vnímala v sobě jeho záškuby. Přitom ji zalilo horko a tam dole v ní se rozlévalo teplo. Děvečce to ale bylo úplně jedno, protože její mysl nezajímal vnější svět a jakoby byla na chvíli oproštěna od těla. Jenže ovčákovi se Barča jako žena líbila. Nebyla sice v obličeji bůhví jak hezká, ale její ženské přednosti a taková ta živelnost, ráznost a ženskost jej vzrušovaly, jen do té doby neměl odvahu jen cokoliv naznačit, aby mu nedala záhlavec a neztropila křik.
Když se do ní vysemenil, byl stále nadržený a když už měl takovou ženskou nahou na svém lůžku, nemínil ji jen tak propustit. Proto ji nedal oddychu a dříve, než-li se vzpamatovala z toho opojení, už do ní svým znovu tuhnoucím údem opět šťouchal a nedal děvečce oddechnout dalších celých více jak deset minut. A ona zase vzdychala, zase hekala, zase slastně jojkala, až se dostala do ráje, zatínajíc svaly, tisknouce jej patami na zadnici a vydávajíce ze sebe neartikulované zvuky. V té chvíli se do Báry mladý ovčák opět vysemenil jako chovný hřebeček do mladé klisny. Když bylo vykonáno a dokonáno, leželi pak spolu snad ještě hodinu a děvečka Vincka chválila, celá ještě z toho rozechvělá a řekla mu, že když nechá Aničku na pokoji, tak že ona za ním bude ráda každého večera chodit, jen že nesmí být takový hrrr a nesmí příště své sémě do ní vypouštět, nýbrž musí svůj úd včas vytáhnou a semenit mimo její tělo, protože kdyby činil každého večera jako dnes, Báru by určitě obtěžkal outěžkem a ona by pak zůstala k ostudě před celým světem samodruhá.

Bylo kolem půlnoci, když se ukojená děvečka vyplížila z ovčína a pospíchala k oknu do komůrky. Otevřela okno a vlezla dovnitř. Tam ji ale čekalo nepříjemné překvapení. Anička nespala.
"Bylas za Vinckem, co?" řekla jízlivě.
"Byla. Lepší, než kdybys tam byla ty Ančí", řekla selské dcerce.
"A udělal ti to co dělal mě?" zeptalo se děvče jízlivě.
"Ančí, uvědom, že ti není ještě ani třináct... Jsi tak říkajíc pod zákonem. "Jsi příliš mladá na milkování... Kdyby se tvoje maminka doslechla, co ste s Vinckem prováděli v ovčíně, jeho by vyhnala a tebe poslala někam do dívčího penzionátu nebo snad i do kláštera až do tvých osmnácti... Ty myslíš, že ona stojí o pomluvy, uštěpačné ukazování za zády, o odsudky své dcery jako nezvedeného a nemravného dítěte? Vždyť já se vlastně pro tebe obětovávám, já mu poskytnu náhradu za tebe...", mluvila děvečka k Aničce.

"To jistě, zvlášť, když máš Vaška na vojně🡕 , tak to obzvlášť potřebuješ náhradu za něho", opáčila se Anička jedovatě. Bára totiž nemohla vědět, že když šla za Vinckem do ovčína, děvče jen předstíralo že spí a pak vylezlo oknem z komůrky také, juchalo k ovčínu a tam na jednom místě poslouchalo, co se tm děje. Nebylo to daleko, ovčín stál za špýcharem proti chlévu hovězího dobytka, Všetečná a zvídavá Anička sice nic neviděla škvírou mezi fošnami, zato slyšela. Když pak vše utichlo a slušela děvečku poučovat Vincka že musí dávati pozor, aby ji neobtěžkal, zrodil se v dívčí hlavě pomstychtivý nápad za tu Bářinu proradnost a Vinckovu nevěrnost, protože Anička si na Vincka činila jakýsi neoprávněný nárok. Když se zase děvče vrátilo do komůrky, zalezlo do své postele a čekalo na děvečku.
Nad ránem, zatímco Bára již dojila dvě krávy, Anička zastihla ovřáka na od chodu s ovcemi na pastvu.
"Nevěrníku!" zavrčela naň. "Poslouchala sem a všechno všecičko slyšela. Smilnili ste s Bárou. Já vím, ona má větší ňadra, zadek, prostě všechno..., co? Už za tebou nikdy nepřijdu, abys věděl! Neboj, já nic nepovím.... Klidně ať za tebou Bára chodí, mě je to fuk, ale neřeknu nic jen když mi něco slíbíš!!" řekla vyjevenému a vystrašenému Vinckovi.
"A čeho ti mám slíbit, Ančí", otázal se.
"Až to budeš s Barčou zase dělat, tak chci, abys nedbal na její rady a prosby, že si máš dávat pozor! Chci, abys to svý semeno do ní pokaždý vypustil!" poroučela mu a hleděla na něho celkem zarputile.
"Ale...ale Bára říkala, že...", chtěl jí to naivně vysvětlit.
"Nedbej toho, co ti říkala, prostě buď mužskej a udělej jí to. Jo, vobtěžkej ji ať je v naději, ať jí roste břicho! Já vím, moje mamka ji bude chtít vyhnat, ale já se za ni přimluvím... i za tebe. Máti je přísná, ale né krutá", řekla dívenka zdvihajíc varovně ukazováček. Ještě ani né třináctiletá a již v ní bylo tolik zlovolnosti, škodolibosti a intrikánství. Bylo to asi tím, že jí bývalo rodiči všechno dovoleno a když otec zemřel, matka na ni kvůli vedení hospodářství času tolik neměla.

A tak ještě po celé dva týdny opakovalo se každého dne prak🡕 ticky totéž. Přes den když byl Vincek s ovcemi na lesním palouku, chodila za ním pro své tělesné oblažení mladá fořtka Kobosilová, která ovčáka ještě mnohému přiučila a on se jí za to odměňoval svým zápalem, svou chtivostí poznávat, svou mladistvou energií a svým semenem, kterým mladé paní vždy vydatně vykropil lůno, činivše tak dobře sobě i jí, takže vždy od něho chodila usměvavá a spokojená, odnášejíc si v lůně naději. V pozdním večeru pak k němu zacházívala děvečka Bára, aby se s mladým jinochem pomilkovala, aby jí do sytosti splnil její tělesné touhy a ukojila hříšný chtíč. S Bárou se Vincek velice snažil a prováděl s ní věci, které jej dopoledne naučila paní fořtka. Zároveň byl pamětiv slibu, který dal Aničce, takže zatímco na ní vykonal dva tanečky, přičemž při vyvrcholení toho prvého se do ní bezuzdně vysemenil, přešel pokaždé hned, aniž by z ní vytáhl svého ptáka, plynule do druhého tanečku, který byl už spíše tancem a teprve pak jej vytahoval a svou životadárnou bělobu vystříkával děvečce na břicho. Ta jeho úskok neprokoukla a měla za to, že kluk má tolik elánu a výdrže, že vystříknutí na břicho je výsledkem jen jediného, zato dlouhého tance. Netušila tedy, že vždy, když z ovčína odcházela, odnášela si ve svém lůně Vinckovu nadílku.
Inu ve zdravém a mladém těle ovčákově byl zdravý duch a že se mu to konání svým mužstvím tam a ven, tam a ven tuze líbilo a že na ně byl stále nažhaven, s erekcí neměl hoch problémy a ve svém moudí měl semene na rozdávání.
Mladá paní fořtka měla z toho ze všeho stále dobrou náladu a usmívala se den ode dne záhadněji. Rozkvétala však jako každá, kterou potkalo štěstí. Pohled jejího muže, fořta Kobosila byl pozorný, ale neměl ani ponětí, co jest příčinou té dobré nálady jeho ženy, toho jejího šťastného vzezření. Běta však tajemně mlčela a její muž jen odevzdaně pokyvoval hlavou a usmíval se také, že je doma slunce a né zataženo či nějaké slzavé údolí.
A co bylo tou příčinou té spokojenosti a dobré nálady fořtovy ženy Běty?
Že se jí nedostavily tzv. měsíčky a ona měla podle pnutí v prsou příslib, že se jí v břiše dělá postýlka.

Ty dvě mladé ženy, paní Alžběta Kobosilova, manželka fořtova a děvečka Barbora Kopeckých se navzájem potkaly a viděly, ale neznaly se a ani jednuz nich nenapadlo, že jejich společným jmenovatelem jest Vincek od ovcí na Rozehnalovic dvoře, že obě dvě z jejich vlastní vůle pilně a učenlivě obskakoval a protahoval jim oběma lůna svým kolíkem. Rozdíl byl jen v tom, že paní fořtka jeho semeno do sebe ráda a chtivě přijímala, zatímco děvečka Bára to ani netušila z nám již známého Vinckova fígle. Ač byly obě pravidelně každou neděli v kostele, ani jedna z nich se nechtěla důstojnému panu faráři při čtvrtletní zpovědi svěřiti, nebo to považovaly za příliš delikátní.
Jak už řečeno, paní fořtka měla mnohem dříve tušení o své samodruhosti. Však také, aby to outěžek náhodou nepoškodilo, přestala náhle s milostnými dostaveníčky s ovčákem Vinckem s tím, že její muž má jakési tušení a že to musí tedy ukončit, což tohoto dost zarmoutilo. To děvečka Bára si uvědomila, že cosi není jak má být o více jak dva týdny později, když si s hrůzou uvědomila, že už dobré dva týdny nedostala měsíčky. Utěšovala se sice, že se to ženám někdy stává, ale měla jakés neblahé tušení. I promluvila si o tom důrazně s Vinckem a ten, jsa upřímný, přiznal se, jak to zaonačoval, aby do Báry vždy vypustil své semeno, aniž to ona poznala. I zhrozila se a zle mu vyčinila, dokonce i facan mu přilétl na líci a vyslechl si od ní nadávku "Ty kluku jeden pitomá". Hlavně se ptala: "Próóóč? Proč si to dělal???"
A tak jí pověděl, že jej k tomu navedla selčina Anička, která je poslouchala co spolu v ovčíně provádějí a že mu vyhrožovala, že to na ně poví a pak se ze statku oba popakují...

Uplynul skoro další měsíc a zatím co paní fořtka zvěstovala svému manželovi, že je v požehnaném stavu, čímž ve svém muži vyvolala neskonalou radost a hrdost, jaký je ještě junák, což pak roztoubil nejen ve vsi v hospodě, ale i na lesním panském úřadě, dmouce se jako tetřev, aniž chudák tušil že, má parohy jako šestnácteráky, jináč tomu bylo ale na Rozehnalovic statku. Ranní nevolnosti začaly nebohou děvečku tuze trápit, že selka hned vytušila, že to není jen tak. I povolala si Báru a hned na ni vyjela, ať nezapírá, že není s outěžkem. Ubrečená děvečka věděla, že jest zle, ale zapírání by nemělo ceny a tak kápla božskou.
"Huso hloupá, však já vím, žes chodívala za čeledínem Vaškem, jenže ten byl rozumný a už tu není dlouho, tak mi teda pověz, ale pravdu, kdo tě teda jako obtěžkal"
"Odpustě mi to, hospodyně... To Vincek... Buuhuuuu", brečela.
"Cóóó??? Náš ovčák Vincek??? Ten kluuuk??? Dyť mu eště teče mlíko po bradě a von že tě zbouchnul??? No to se na něj podívejme...
Měla bych vás voba vyhodit, vy nestydové nestydatí, ale nejsem nelida jako někteří jiní ze vsi."

Na večer, když se ovčák vrátil z pastvy, promluvila si i s ním. Vyčinila mu za to, co vyvedl chuděře děvečce Báře, ale pak se slovy: "Co mám s vámi dělat? Tak víte co, vy dva? Nevyženu vás... Ale oba mi tu musíte svatosvatě odpřísáhnout, že až Vincek dosáhne plnoletosti, vezmete se. Ty", ukázala na Vincka, "budeš zatím až do podzimku přebývat v ovčíně. Ty, holka, tebe nastěhujeme do té cimry na půdě, která je teď skladištěm harampátí. Vyklidíte si to, vyčistíte, vylíčíte vápnem, podlahu vydrbete a pak tam budeš, Báro, přebývat i s dítětem. Jak sem už onehdá řekla, ovce se prodají, ovčín zruší a Vincek bude z ovčáka pohůnkem. Bude spát u krav v maštali na seně. Dokud se jednou nevezmete, nechci vás dva vidět spolu! Pak snad, když se osvědčíš jako pohůnek, třeba tě udělám čeledínem a pak až se vezmete, můžete být spolu u mě jako podruh a podruhyně... Ty, Barčo, nikomu nic neříkej s kým sis to uhnala...! A teď mazejte po svých, než-li si to rozmyslím!" Však jí také Barča i Vincek převelice děkovali a děvečka selce i ruku líbala, zatímco Vincek stál s kloboukem v ruce a pokorně se ukláněl.

I rostla utěšeně oběma břicha. Paní fořtka s ním chodila hrdě, kdežto Bára se raději moc neukazovala. Přesto si na sousedních statcích a v chalupách marně lámali hlavu s kým že to má. Panu faráři se sice ze svého hřešení nakonec na popud selky musela vyzpovídati, takže důstojný pán, když z jejích úst slyšel, s kým že to sesmilnila, měl oči navrch hlavy, ale zpovědní tajemství je zpovědní tajemství. Nařídil Báře pomodlit se dvacetkrát Zdrávas a tolikéž i Otčenáš, také jí přikázal každý večer před spaním prosit Pánaboha o odpuštění, ale jinak dělat nemohl nic.

V březnu roku následujícího rodila mladá fořtka Kobosilová za asistence doktora z města a jaké bylo fořtovo překvapení, když povila hnedle dva chlapečky podobné si jak vejce vejci. Však nosil se parohatý fořt jako páv. O několik dní na to ve dvoře u Rozehnalů porodila za pomoci porodní báby i Bára. I ona na svět přivedla synka jemuž za kmotra šel jeho otec a tak dostal jméno Vincenc, ale to vědělo jen osazenstvo statku a pan farář.

Části povídky

🕙 Přidáno 9.1.2020
📂 Kategorie: Šukání, Orál, Sperma

Hodnocení: 4/5

Jak se vám líbila povídka?

Komentáře