Sousedská výpomoc 2 erotické povídky

Od naší večerní eskapády se sousedkou nade mnou, jsem jí potkal na schodech už několikrát, ale vždy jen odpověděla na pozdrav a s úsměvem sklopila zrak. Nic víc, jako opravdu nic víc.
Její noční výlevy vášně utichly a já na to skoro zapomněl. A vzpomněl si vždy, když jsem jí potkal. Až do včerejška, kdy jsem byl doma a šel na záchod.

"Paní Nová, opravil jsem ten zámek od vchodu do sklepa, tak jsem rád, že vás vidím a můžu vám to říct.” zněl chodbou za dveřmi, hlas správce. Rychle jsem se obul a otevřel dveře. Neskutečně se mi chtělo čůrat, ale musel jsem. Napadla mě neuvěřitelná improvizace.

"Zdravíčko, sousedi.” pozdravil jsem oba, stojící kousek od mých dveří. Odpověděli na pozdrav a já pokračoval: ”Pane Hybner, nevíte náhodou, kdy budou opraveny ty dveře do sklepa?” jal jsem se dělat neinformovaného.

"No vidíte, akorát to říkám paní Nové. Už jsem to opravil.” odpověděl správce.

"No to je super, potřebuji do sklepa uložit nějaké nepotřebné věci.” zalhal jsem.

"Tak už můžete.” odtušil s úsměvem správce.
"Jak se máte? Dlouho jsem vás neviděl.” pokračoval.

"Ále, jde to. Jezdím z práce dlouho a snažím se brzo chodit spát.”
"Když to tedy jde a je klid.” dodal jsem s úsměvem.

"Vždyt v baráku je klid, mě se spí výborně.” odpověděl a já po očku sledoval sousedku, která lehce odvrátila zrak a čekala napjatá jako struna, co ze mě vypadne.

"Joo bývávalo, ale občas ty zdi tady nezachytí všechno a když se někteří sousedi rozhodnou pro vášeň, tak to člověka může i vykolejit.” pronesl jsem jedním dechem a na obličeji paní Nové, zachovalé asi padesátnice, se objevil zděšený výraz.

"No prosím vás, takové štěstí já nemám.” řekl s lehkým zklamáním v hlase správce.

Zato sousedka se nuceně zasmála a křečovitě pronesla: "I vždyť jim to přejte, sousede.”

"Ale to jooo, to já to přeju každému, jen má člověk pak hnutí mysli a zlobil by taky.” opáčil jsem s úsměvem.

Padlo ještě několik dalších vět a rozešli jsme se. Já dělal, že odcházím a až za nimi klaply dveře jejich bytů, potichu jsem vystoupal těch pár schodů a vklouzl do bytu.

Osprchoval jsem se, oholil, vyvoněl a oblékl se. Chtěl jsem si ještě skočit pro něco do večerky, ale když jsem se obouval, tak jsem zaslechl kroky na schodech. Koukl jsem kukátkem. Sousedka nesla nějakou krabici, patrně do sklepa. Počkal jsem, až kroky utichly a vyšel jsem z bytu. Cvak. Zhasl jsem ve sklepě světlo a po tmě jsem se přibližoval tak potichu, jak jen to šlo, k jejímu sklepu.

"Sakra, já mám na tu elektriku fakt smůlu.” zaklela do tmy.

"Snad štěstí, ne?” houkl jsem jí v odpověď a už jsem stál mezi futry.

"Bože vy jste mě vylekal. To snad není ani pravda.” rozesmála se a místo aby mi vynadala, tak mi pohmatem došla rukou až k poklopci a zmáčkla ho.

"Dnes na té chodbě, jste mi dával zabrat.” šeptem mi stále vykala a mně se to líbilo.

"Styděla jsem se úplně hrozně, ale zároveň jsem tekla, jako prasklá hráz.” pokračovala a rozepínala mi poklopec.

"Copak, sousedko? Máte zase chuť na smetanu?” zazlobil jsem a oba jsme se tomu zasmáli.

"Tu bych mohla pořád.” řekla zastřeným hlasem a už měla péro v ruce.

Slyšel jsem, jak klesla k zemi a už jsem ucítil její jazyk na uzdičce. Musel jsem hmátnout do kapsy, rozsvítit svítilnu v mobilu a položit ho na polici v jejím sklepě.

"Uak e o ephý” huhlala s plnou pusou a já ji pozoroval při práci. Kouřila úžasně, ale já nechtěl být hned. Uchopil jsem péro u kořene a vytáhl jí ho z tlamičky. Chtěla zaprotestovat, ale přitiskl jsem jí žalud na rty. Olízla ho. Pak jsem jí ho položil na čelo a ona vsála koule a cucala je tak silně, až to sladce bolelo. Musel jsem jí je také vzít, protože jsem o ně mě malinko strach. Kdo ví, jak dlouho tam nahoře jen tak rajtovala na tom umělákovi a živý péro třeba dlouho necucala.

Jezdil jsem jí mokrým žaludem po obličeji a ona si to se zavřenýma očima užívala.

"Podívejte se na mě, paní Nová.” řekl jsem a když otevřela oči a pohlédla do mých, tak jsem jí opět půjčil hračku. Chňapla po něm a jemně ho okusovala zoubky. To střídala s olizováním a občas ho vsála a zakmitala na něm hlavou.

"Držte a ani se nehněte” sykl jsem na ni, uchopil ji za vlasy a pomalu jí ho sunul do krku. Vykulila oči, ale poslušně držela. Začala se dávit, ale nesnažila se vysmeknout. Stahy hrdla mi masírovaly žalud a z očí jí tekly slzy. Povolil jsem tlak na její zátylek a ona trhla hlavou vzad, aby se mohla nadechnout. Zakuckala se, zhluboka se nadechla a narazila na něj hlavu znovu. Takhle jsme to zopakovali ještě jednou, až jsem to musel ukončit, protože bych jí ládoval mrdku přímo do hrdla. Když jsem jí zvedal k sobě nahoru, tak se jí táhla dlouhá oprať slin od žaludu, pokrytého napěněným šle🡕 mem, až k puse.

"Jste úžasná.” šeptl jsem a pokračoval ve vykání.

"Zato vy jste pěkný čuně, sousede.” opáčila a přisála se mi na rty.

Vrazil jsem jí ruku pod dlouhou, nejspíše pánskou košili🡕 , se vzorem tartanu a pleskl jí přes úplně zmáčené kalhotky.

Klesl jsem na kolena, ona dala jednu nohu do spodní police regálu a pohybem pánve, mi připleskla mokrou kundu na obličej. Cumlal jsem jí přes látku kalhotek a ona nade mnou vzlykala, jako mladičká holka.

Zajel jsem prsty za lem kalhotek, odtáhl je stranou a vrazil je do ní. Vykřikla a chtěla trhnout prdelkou zpět, ale má druhá ruka si ji za zadeček podržela a rychle jsem jí prstil dírku a k tomu kmital jazykem na poštěváku. Ne to nebyl poštěváček, ale pořádný poštěvák, trčící jako stráž, nad jejím otvůrkem, který jsem rychle projížděl už třemi prsty.

To mě důvěrně známé hekání a sténání, které znám už delší dobu, se ozývalo teď těsně nade mnou a já musel do ní.

Vyskočil jsem na nohy, otočil si ji uchopením oběma rukama za boky a za vlasy ji přinutil se předklonit. Nadzdvihl jsem jí kostkovanou košili🡕 a prudce vstoupil.

"Bože vy jste tak šíleně mokrá” vzdychl jsem, když mi koule pleskly o toho obřího poštěváka, s mlaskavým zvukem.

"Ano, šukejte mě, rychle.” vykřikla a já začal. Jenže sakra, takhle budu hned.
Co s tím? znělo mi hlavou.

"Vystříkejte mi tu kundu.” pokračovala a já, i když jsem jí chtěl původně vycákat pusinku, chtě nechtě, začal plnit její kundičku, šílenými dávkami, z několik dlouhých dnů, nevyprázdněných koulí.

"Úúúúúúž” zaryčel jsem a dál přirážel a přitom stříkal.

"Joooo, jooooo, jooooooooo” vykřikovala ona a s posledním joooooo, se jí podlomily nohy a klesla do kolen. Rychle se ale otočila a olizovala zbytky semene z pomalu vadnoucího péra a dokonce ho i vsála, vycucávala i ten poslední čúrek, který z dírky na vrcholu žaludu, vymámila.

"Jste opravdu čuně, sousede.” pronesla, když při odchodu u dveří do sklepa zjistila, že jsem prostě a jednoduše zhasl já.

Na chodbě v mém patře, se ke mně naposledy otočila a spolu se silným zmáčknutím mého poklopce, pronesla: ”Příště, to bude, až a jak já budu chtít. Je vám to jasné, sousede?”

Usmál jsem se, chytil ji pod krkem a vlepil jí polibek. Načež jsem se otočil a s ledabylým "Na shledanou” jsem zmizel v bytě.